Není úplně obvyklé, aby šéf resortu financí omlouval práci svého hlavního výběrčího daní. Ministr Ivan Pilný tak učinil, nicméně tento vlažně vstřícný krok k firmám, které finanční správa zlikvidovala, nehodlá doprovázet žádným faktickým opatřením…Šéf finanční správy je svým způsobem politická funkce, podléhá ministrovi financí… Daně jsou povinnou součástí podnikání a berňák je tady od toho, aby kontroloval, zda platí všichni a správně.
Jenže existuje rozdíl mezi dohlížitelem či průvodcem, kterým by finanční správa vůči svým klientům měla být, a dozorcem, který preventivně svoje klienty „zbičuje“ a pak se diví, že s tímto přístupem každý nesouhlasí. Pokud je z rozkazu šéfa berňáku podezřelý každý, evidentně nejde o chybu na straně firem.
celý článek Julie Hrstkové z 22.9.2017 najdete v Názorech HN níže
„Přejeme dobrý den z Hospodářských novin.
V neděli mají Němci volby. Budou poklidné, vyhraje současná kancléřka Angela Merkelová. Ale teď si představte, jak by ty jejich volby vypadaly, kdyby se tam u nich také zjevil někdo jako náš Andrej Babiš. Miliardář, jehož podnikání nebylo tak docela bez kaňky, člověk, který před pádem berlínské zdi spolupracoval se Stasi, který „optimalizoval“ daně z dluhopisů tak, že je vůbec neplatil, a který by namísto propagace politického programu jen po hudebních festivalech pokřikoval, že není jako ti tradiční politici z CDU/CSU nebo SPD. Slyšeli by němečtí voliči na tohle volání?
Samozřejmě i v Německu roste nespokojenost s tradiční politikou. Stejně jako jinde v Evropě nebo třeba v USA. Také tam vznikají takové ty malé zvláštní strany, kterým se říká „antisystémové“. Třeba taková Die Partei, která slibuje Erdoganův únos nebo kokain na předpis.
Ale Němci se zároveň zdají být, už zase, poněkud kultivovanějšími, než mnozí jiní občané. A zkusme znovu srovnání s Českem – Německo je na tom dobře, stejně jako naše země. Má také nízkou nezaměstnanost, prosperuje. Má například tisíckrát větší problém s uprchlickou krizí, než Česko. Přesto tam panuje s „tradiční“ kancléřkou relativní spokojenost. Nebo přesněji, nepanuje tam s ní tak velká nespokojenost, aby většina voličů chtěla její výměnu. Lze celkem úspěšně namítnout, že německá střední třída je bohatší, tedy i spokojenější, než ta česká, a že právě tady se rodí to české hudrování na poměry. Ale skutečně se zdá, že navzdory tomu, umí Němci nějak lépe procházet krizemi. Bez hysterie, která vždy dává populistům šanci.
Přesto by to byl s tím Babišem zajímavý experiment. Mohli bychom jim ho na pár půjčit. Ale to by Němci bohužel asi nechtěli.
Nevadí, my zjistíme za měsíc, jak moc nás ta naše „spokojenost“ nutí k volbě politika, který chce další čtyři roky předstírat, že žádný politik není. Zatím tu pro vás máme tradiční výběr z našich Názorů. Přejeme dobrý víkend a dobré čtení.
Jan Kubita, editor.“
Česko mohlo z ekonomického pohledu být velice snadno v rychlém jádru Evropy, dokonce jej zakládat a vymýšlet.
Jenže my Evropě nevěříme ani jí, ani politikům, které jsme si zvolili. Této zemi chybí dlouhodobá politická vize a směr. Či víra, chcete-li.
…Jak to vysvětlit? Jak jsme se sem my, kdysi političtí šampioni postsovětské Evropy, všude první (OECD, NATO, EU), plní elánu a naděje, dostali? Co tak strašného se nám stalo? Odpověď zní: To my jsme se sami sobě stali…
celý článek Tomáše Sedláčka z 21.9.2017 najdete v Názorech HN výše
