Přátelé cykloturistiky a přírody!
O pondělku 5. 10. 2015 jsem měl volno a tak jsem se vydal na horském drátěném oři do terénu.
Přijměte tuto trasu jako další z tipů na cyklovýlet:
CYKLOFOTOREPORTÁŽ „BEROUN-SVATÝ JAN POD SKALOU-SOLVAYOVY LOMY-BUBOVICKÉ VODOPÁDY-KARLŠTEJN-MOŘINKA-PRAHA“ Z 5.10.2015
Ten den bylo ideální počasí jako stvořené pro jízdu lesem. Rozhodl jsem se projet červenou turistickou z Berouna do Radotína a pokud možno se z této štreky neodchýlit. Na nádraží v Berouně jsem se posilnil horkou čokoládou, která jako opravdová čokoláda z neznámých důvodů chutná jen na tomto nádraží. Hned za městem – za nemocnicí – přišlo stoupání z 250 m na 350 m táhnoucí se až k Dubu na Herinkách. Následovala „ztráta výšky“ ke Svatému Janu pod Skalou. Tam bylo možno udělat pohlednicové fotografie hrobky rodiny Bergerů a kláštera a doplnit ze svatého pramene „živou vodu“. Zas přišlo stoupání a pak sjezd k rozcestníku Propadlé Vody, kde byly ukazatele k Solvayovým Lomům. Ty jsem si za krásného počasí kompletně nafotil, tedy to, co bylo na povrchu přístupné, včetně šibenice, kterou člověk až tak často nevidí. Do podzemí se o pondělku nevodilo, ale i tak to byl zážitek.
Z lomů jsem jel na modrou a po ní a po několika metrech asfaltu jsem byl u rozcestníku Boubová zase na červené. Nádherná lesní cesta vedla po vrstevnici k Bubovickým Vodopádům, které se ukázaly taky jako zážitek. Voda v nich prakticky nebyla, ale přes (díkybohu suché) kaskády bylo nutné brašnami vybavené těžké kolo přenášet. Proti mně šla zespoda skupina asi 20 třicetiletých turistů. Ti s provokativními hláškami sledovali můj sestup s kolem z nejvyššího bodu, křičeli něco o Šemíkovi a vyzývali mě ke skoku s kolem. Nakonec mi mladí zatleskali, což jsem jako důchodce ocenil. Nicméně kolo jsem musel s temným klením i potom dál snášet, vynášet a přes lávky přenášet ještě na několika místech, už bez potlesku.
Následoval příjemný úsek kolem Kubrychtovy Boudy a Dubu sedmi bratří do Karlštejna, jímž jsem – po výborném hovězím vývaru – projel důsledně po červené. Záběry na hrad jsem dělal taky důsledně z turistické červené. Po Karlštejnu přišlo stoupání kolem kopce Haknová, bylo nutno překonat něco kolem 100 m převýšení. Následoval příjemný úsek po vrstevnici a sešup na 250 m do Karlického údolí, pak zase krpál a sešup do Vonoklas, vrstevnice do Solopisk a odtud zase krpál k rozcestníku Pod Kulivou Horou. Po krátkém sjezdu se jelo příjemně po vrstevnici k překřížení silnice č. 101. Přišlo poslední stoupání na 325 m na návrší nad Radotínem a po něm hlubokým úvozem strmý sjezd do Radotína. Odtud jsem po cyklotrase kolem vyschlé Berounky dojel v zapadajícím slunci k metru Smíchov.
Cesta Beroun – Radotín trvala nějakých 7 hodin. Z toho hodina čistého času připadla na focení na štrece, hodinu jsem fotil Solvayovy Lomy, půl hodiny padlo na proplandání se Bubovickými Vodopády a půl hodiny na polívku v Karlštejně. Délka terénní trasy asi nepřesáhla 30 km, ale energeticky i „dojmově“ vydala na trojnásobek. Tahle červená totiž spojuje nejen nádherná místa české historie, ale zahrnuje i relativně „dobrodružné“ přírodní překážky a pohledy a výhledy. Nicméně určitě není pro sváteční cyklisty. Je to spíš trasa pro pěší turisty. Po 25ti letech života v Praze jsem ji „objevil“ a prvně jel až nyní a byl nadšen jejím průběhem, jakožto i pocitem odpoutání se od civilisace. A to přesto, že vzdálený hluk motorů byl prakticky stále odněkud slyšet. Tuto trasu mohu každopádně vřele doporučit všem romantikům, hobby-fotografům, případně hobby-historikům.
Rudolf Zemek
cyklovyletypraha@seznam.cz
mobil: 702 183 101
Více fotek viz na http://cyklorudla.rajce.idnes.cz/
