Prezident Petr Pavel udělil první vyznamenání a pronesl první projev u příležitosti státního svátku 28. října. A řekněme, že to byl ve srovnání s jeho předchůdcem balzám na nervy společnosti. Ze všeho byla cítit Pavlova snaha nebýt jako jeho poslední dva předchůdci, Václav Klaus a Miloš Zeman. Nerozdělovat, neprovokovat, neurážet, nevyvyšovat se…
Prezident se pokusil vyčistit všechny skvrny, které na vyznamenáních zanechal Miloš Zeman, a zároveň nikoho neurazit. Vyznamenal ty, kteří si to objektivně zasloužili a které Zeman z osobních důvodů ocenit nechtěl (Petr Pithart, Karel Schwarzenberg, Tomáš Halík, Pavel Rychetský), a splatil tím dluh státu vůči těmto osobnostem…
… je dobré vždy srovnávat nikoli s ideálem, ale s tím, co se dělo dříve. A v této perspektivě je Pavlův výběr vyznamenaných opravdu dobrý: žádní estébáci, žádní byznysoví kamarádi, žádní dezinformátoři, žádné hvězdy normalizační televizní zábavy, jak bývalo zvykem za bývalého prezidenta Miloše Zemana.
Ocenění, která Miloš Zeman degradoval na medaile za zásluhy o Miloše Zemana, se opět stala plnohodnotnými státními vyznamenáními.
Sám Zeman za tuto změnu přístupu „vyznamenal“ Petra Pavla tím, že se ceremoniálu odmítl zúčastnit. K čemuž můžeme Petru Pavlovi upřímně gratulovat…
Odmítl šířící se antiukrajinské nálady, prohlásil, že pomoc Ukrajině je výrazem hodnot, které sdílíme s demokratickým světem.
Zdůraznil, že uprchlíci jsou už zapojeni do české ekonomiky a platí daně.
Odmítl populismus, lákadlo pevné ruky pohrávající si s nacionální nesnášenlivostí a odporem vůči těm, kteří přicházejí zvenku.
„Chceme být zemí svobodných lidí, nebo zemí těch, kteří se odevzdávají do rukou těch, kdo slibují, že se postarají?“ zeptal se řečnicky Pavel a vyzval k občanské aktivitě, k tomu, co Havel nazýval občanskou společností. Co si v tu chvíli myslel Andrej „prostě to zařídíme“ Babiš, by bylo jistě zajímavé vědět, ale patrně by se to nedalo publikovat.
Pavel má pravdu: Pokud by se tohle nastavení povedlo do Česka přenést, byli bychom asi skutečně brzy tam, kde chceme být – na špici světa. Samozřejmě je to jen zbožné přání, s konstantami národní povahy z roku na rok hnout nelze. Ale aspoň v den státního svátku je dobré ideál formulovat.
Celý komentář Petra Honzejka ze 30. 10. 2023 najdete v HN ZDE.
