„Budoucí lesy by měly mít tři klíčové atributy. Měly by mít mnohem pestřejší druhovou skladbu, měly by mít větší prostorovou diferenciaci a jemnější prostorové měřítko smíšení. Laicky to znamená, že ty stromy, co stojí vedle sebe, by měly být různě tlusté a různě vysoké a měly by se mísit vhodné druhy jednotlivě, hloučkovitě nebo skupinovitě mezi sebou,“ popisuje pedagog a ředitel Školního lesního podniku Mendelovy univerzity Tomáš Vrška.
Je ale velmi důležité, jak to lesník udělá. „Protože je velký rozdíl, jestli vysadím půl hektaru smrku, půl hektaru buku a půl hektaru dubu, anebo jestli vytvořím jemnější směs a budou to smíšené skupiny po jednom až deseti arech. Z takové směsi může být v budoucnu téměř každý sousední strom jiný druh,“ vysvětluje Vrška. Lesy, které jsou namíchané z různě starých stromů různých druhů, lépe odolávají nejen klimatické změně, ale obecně jakýmkoli změnám.
Dostat se k tomu, abychom měli takové lesy, ale není jednoduché. Odborníci se shodují na tom, že je potřeba změnit zákon o lesích. Ten současný je z roku 1995 a nevyhovuje potřebám současného stavu lesů ani poznání o nich…
… Úbytek lesů ale vyvolal pozdvižení nejen mezi majiteli lesa, ale i mezi lidmi, kteří jsou zvyklí využívat les pro rekreaci. Odborníci proto teď hledají způsob, jak vlastníkům lesa zaplatit za to, že do lesů chodíme pro rekreaci, sbírat borůvky a houby, že lesy ochlazují klima a ukládají oxid uhličitý… V Česku je ale debata o úhradě neprodukčních funkcí lesa vlastníkům zatím na začátku. Kdy se z úrovně teorie přetaví do praxe, není jisté.
Celý článek Zdeňky Kováříkové
Osud našich lesů leží nejvíce v rukou lesníků, kteří dělají tečky na stromy
najdete v Ekolistu, 5. 4. 2022, ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační – environment-forest-plants
