Rok 2017: Charta 77 vybízí k občanské kuráži

Po roce 2016, kdy si svobodomyslná část společnosti, navzdory pokřiku pohrobků komunismu a opovržení novodobých cyniků moci, připomínala 80. narozeniny Václava Havla barevnou mozaikou kulturních akcí, diskusí a happeningů, přichází rok 2017, věnovaný 40. výročí Charty 77. Zase ti samí „samozvanci a zaprodanci“, kteří dodnes tolik dráždí totalitní myšlení, přízemní vkus a pokryteckou „rozumnost“ úspěšně normalizovaných spoluobčanů. No není to k vzteku? :-)

Stejně jako Václavu Havlovi, budeme se v Otevřených novinách  Chartě 77 a jejím přesahům do součastnosti věnovat po celý rok 2017.

 

 

„Text charty, který se zrodil v soukromí pražských bytů v prosinci 1976 a který koncipoval Václav Havel (název vymyslel dramatik Pavel Kohout), byl signatářům předkládán k podpisu kolem Vánoc. Každý signatář musel na zvláštní lístek formátu A5 vlastnoručně napsat jméno, adresu a text: „Souhlasím s prohlášením Charty 77 ze dne 1. ledna 1977 a připojuji se k němu.“ Tyto kartičky u sebe schovával Kohout v bytě na pražském Hradčanském náměstí.

Samotné rozvážení a následnou honičku několikrát popsal sám Landovský. „Věděl jsem, že se ten den má jet, ale bylo domluveno, že pojede Vašek Havel. On měl takový kristovský komplex, chtěl jet sám, nechtěl do toho nikoho tahat. Ráno mi ale zavolal, že má prošláplou spojku u mercedesu. Později se ukázalo, že mu někdo přeřezal brzdový a spojkový hadičky. Tak jsem skočil do auta a vyrazil jsem k němu,“ vzpomínal Landovský…

StB dopadla auto v Gymnasijní ulici. „Proti nám se v jednosměrce vyřítilo auto. Chtěl jsem vycouvat, ale jejich auta nás zablokovala i zezadu. Byli jsme v pasti. Naštěstí čtyřicet dopisů bylo odesláno, a tím pádem jsme měli čtyřicet svědků, který nám mohli dokázat, co jsme vezli. Během chvilky bylo v ulici asi osm aut, z nich se vyřítilo asi dvacet chlapů. Jak jsme tam seděli zalígrovaný, tak Havel poznamenal památnou větu: „Tak to nám ten boj za lidský práva pěkně začíná.“

Celý článek ČTK a Echo 24 z 5.1.2017 DOPORUČUJEME ZDE.

„Chartu podepsala až do listopadu 1989 sotva jedna setina procenta obyvatel tehdejšího Československa. Velká část obyvatelstva nikdy s žádným chartistou nepřišla do styku a nemalé procento nemělo o Chartě žádnou konkrétnější představu. Vliv Charty na konkrétní život tehdejší společnosti byl až do konce osmdesátých let jen nepatrný, spíše žádný. Přesto byla tato víceméně osamocená a od „lidu“ odtržená činnost několika stovek mužů a žen tím nejvýznamnějším a nejvelkolepějším, co se v normalizačním dvacetiletí u nás dělo.

Bez ní by buď muselo přijít něco jiného, podobného, nebo by se národ zcela vytratil ze svých dějin a ztratil se sám sobě. Charta 77 vrátila do umrtveného času život, jehož projevem je také nesouhlas, vzdor, opak pasivity, nepředvídatelnost. Bez ní by historie oněch let vypadala jako mrtvé a hluché místo, v němž se jen cyklicky opakují režimní rituály: sjezdy, spartakiády, pětiletky, dožínky…“

Jiří Peňás, 3.1.2017, Echo24 ZDE

Text prohlášení Charta 77:

zdroj: ČTK, Moderní dějiny, Totalita, ČT

Související články v ON: Demokracie je zdlouhavá a obtížná…
ze dne 13.1.2017

Související příspěvky