Hnutí ANO oznámilo, že se už nebude účastnit konzultací o důchodové reformě u prezidenta republiky. Účast zrušilo na poslední chvíli. Je to dílem neuctivé, dílem trucovité, zkrátka politicky nekulturní. Pozvánka od prezidenta se v normálním světě prostě neodmítá. Ale především je to politováníhodné z hlediska perspektivy fungování českého státu a života v Česku.
Babiš ví, že důchodová reforma je v principu nepopulární záležitost. Speciálně jeho voliči žádnou reformu nechtějí. Ve volbách se na ní tudíž nedá nic získat. A tak chce „předseda opozice“ v přípravě reformy vykoupat současnou vládu, dál podsouvat veřejnosti její údajnou „asociálnost“ a připisovat si politické bodíky.
Sám, aby to nevypadalo tak okatě, sice neurčitě říká, že s něčím „reformním“ přijde, ale je záhada kdy a s čím. Zvyšovat věk odchodu do důchodu nechce, snižovat důchody nechce, zvyšovat daně nechce. Mytický lepší výběr daní je sice hezká myšlenka, ovšem i kdyby se povedla realizovat, objemově by to odpovídalo zhruba plivnutí do Vltavy za povodní. Pokud hnutí ANO neobjevilo na českém území mocné ložisko ropy, tak se prostě za současné demografické situace bez nepříjemných změn průběžný důchodový systém udržet nedá.
Na jednu stranu je samozřejmě možné, že to Babiš a spol. hrají tak, že nechají Fialovu vládu za stálého vrčení reformu udělat, aby po volbách, které pravděpodobně vyhrají, řekli: „O. K., sice jsme tvrdili, že reformu zrušíme, ale kampaň je jiný žánr, zdroje fakt nejsou,“ což by bylo v rámci možného ještě snesitelné. Horší by bylo, kdyby byli skutečně rozhodnuti reformu zrušit, napůjčovat si na důchody další desítky a stovky miliard a přivést zemi spokojených důchodců na pokraj krachu. Což je vzhledem k povaze populistického hnutí ANO bohužel pravděpodobnější varianta.
Ale ať už to dopadne, jak to dopadne, škoda se děje už nyní.
Často se říká, že podmínkou pro to, aby se dalo podnikat, je předvídatelnost podmínek, které stanoví stát.
V případě důchodů bychom to mohli rozšířit.
Předvídatelnost chování státu je podmínkou, aby se dalo v zemi normálně žít.
K životu patří i plánování budoucnosti. Což v současném Česku, kvůli neochotě Andreje Babiše přiznat realitu a bavit se o konsenzuálním řešení důchodového problému, zjevně moc nejde
Úvodní komentář Petra Honzejka k Názorům HN, 22. 4. 2024:
Martin Ehl zanalyzoval návštěvu premiéra Petra Fialy v Bílém domě a konstatuje, že nepochybný úspěch nemusí znamenat v nemilosrdné české volební realitě tolik, kolik by si příznivci vlády přáli.
Jak je to reálně s vesmírnými plány Elona Muska? Odpověď hledá v rozsáhlém textu Jan Kubita a vy si můžete přečít, jestli to vypadá na kolonizaci Marsu do roku 2050, nebo jestli je to spíše kosmická bublina.
Velké vzrušení vyvolaly přijímačky na gymnázia, kde se studenti opět potýkali s obrovským převisem poptávky nad nabídkou. Odborník Scio na školské právo a učitel společenských věd Jan Kaczor dochází k překvapivému závěru: Míst na gymnáziích je dost, ale potřebujeme jiné střední školy.
Komentátor Luděk Vainert se podrobně podíval na sen mnoha takzvaných „chcimírů“: Vojenskou neutralitu. A přesvědčivě ukazuje, že neutralita nikdy pro agresora neznamená víc, než cár papíru.
Ekonom, filosof a vizionář Tomáš Sedláček se ve svém pravidelném sloupku podíval do ekonomické budoucnosti a spatřil svět, ve kterém nebude nutné a vlastně ani možné pracovat tolik jako dnes, ale lidé se budou věnovat hlavně studiu, seberozvoji a umění.
Zdroj: Názory HN
Náhledový obrázek: ilustrační (pixino)
