Je-li vše symbolicky vyložitelné, je-li vše jevové jen zástěrkou věčných pravd, mýtu krve, pučení, pohlavní síly, je-li vše opakovatelné, jsou konkrétní problémy malého, neosvíceného, konečného světa trapné… Není divu, že k takovému zneužití náboženských motivů tendoval nacismus se svou mytologií půdy, krve, národa… Jenže to, co církev o Velikonocích skutečně slaví, je navýsost konkrétní a hrubě z tohoto světa.
Velikonoce neoslavíme překročením konkrétních problémů, ale jejich přijetím, uznáním. Svět a člověka nemáme mytizovat, nelze hledat jiný život, ale žít jinak. Slavení Velikonoc je tedy výrazně etickou záležitostí. Naděje, s nimi spojená, není v opakování, věčném koloběhu, umožňujícím alibistický odstup od problémů námi zaviněných, ale v tom, že žádný lidský život a život žádné bytosti, žádného stvoření není opakovatelný, že má ve své jedinečnosti nezastupitelnou hodnotu. Že jediným překročením jednotlivého života, které jej umocňuje a dává mu smysl, je láska, ne jako pradávný, žírný pud a už vůbec ne jako flirt či ustavičné dráždění, ale jako smysl a radost dávající a přinášející náklonnost k lidem a stvoření.
DOPORUČUJEME celou Ranní úvahu na ČRo Vltava, 6. dubna 2023:
Petr Beneš: Velikonoce
Informace, inspirace a pozvánky související s největšími křestanskými svátky každého roku
najdete v Otevřených novinách pod štítkem VELIKONOCE.
A kulturní program na Velikonoce?
Doporučujeme:
Koncerty, návrat k velikonočním tradicím i premiéra raného Shakespeara. Prožijte Velikonoce s Vltavou
