Nejdůležitější zákony na ochranu životního prostředí v moderní podobě vznikly v ČR v 90. letech 20. století
V případě stavebních záměrů, které se dotýkají životního prostředí a které v územních a stavebních řízeních povolují stavební úřady, vytvořily ve své době jednoduchý model právní ochrany. Ten spočívá v tom, že stavební úřad musí před vydáním svého rozhodnutí dostat od dotčeného orgánu životního prostředí podkladový „papír“. Ten má dva významy. Jednak v něm dotčený orgán posuzuje přípustnost a dopady budoucí stavby na různé složky životního prostředí podle zvláštních zákonů, například na zemědělskou nebo lesní půdu, vodní poměry, ovzduší, stromy, krajinu nebo chráněné druhy rostlin či živočichů. Jednak je pro stavební úřad závazný.
To znamená, že pokud v něm dotčený orgán vyjádří nesouhlas, musí stavební úřad žádost zamítnout a stavebník se musí domáhat přezkumu u nadřízených orgánů cestou odvolání. A pokud v něm dotčený orgán vyjádří souhlas, ale stanoví podmínky k ochraně příslušné složky životního prostředí, musí stavební úřad tyto podmínky převzít do výroku povolení ke stavbě.
Současná praxe
V roce 2006 došlo k úpravám, ale i tak stávající praxe ze stavebníka dělá tak trochu běžce na atletickém oválu a nutí ho opatřit si k žádosti o vydání povolení ke stavbě třeba 5 až 7 závazných stanovisek a někdy i podkladových rozhodnutí od několika různých dotčených orgánů životního prostředí.
Z posuzování dopadů budoucí stavby na životního prostředí pak dělá formalistickou hru na krájení jednoho salámu na 5 až 7 plátků: každý dotčený orgán posoudí budoucí stavbu jen ze svého úzkého hlediska jedné či dvou složek životního prostředí, zatímco žádný dotčený orgán zpravidla neposoudí souhrnné dopady na biotopy, ekosystémy, přírodu a životní prostředí jako vzájemně propojený celek. Toto izolované posuzování je pak zcela nedostatečné u záměrů, které sice nejsou nadmíru brutální vůči žádné cenné složce životního prostředí (intenzivní), ale nepříznivě zasahují tolik chráněných hodnot najednou (extenzivní), že jsou celkově z hlediska ochrany životního prostředí objektivně nepřijatelné.
Katastrofální novela babišovy vlády
Advokáti Hospodářské komory, kteří napsali nový stavební zákon, vymysleli pozoruhodnou „reformu“. Rozhodli se udělat kozla zahradníkem. Dotčené orgány ve stavebních řízeních v nové zákonné úpravě prostě zrušili a jejich úředníky a působnost v oblasti životního prostředí převedli na nové státní stavební úřady v čele s Nejvyšším stavebním úřadem (NSÚ). Nazvali to moderně jako „integrace agendy dotčených orgánů do státní stavební správy“…
… Naštěstí nový stavební zákon, který přes drtivý odpor v Senátu prolezl v Poslanecké sněmovně s odřenýma ušima díky hlasům poslanců za ANO, SPD a KSČM, zatím nenabyl ve své podstatě účinnosti. Nová vládní koalice se ho chystá zásadně novelizovat…
Jednotné environmentální povolení
Jak tedy vymyslet rovnovážný model, který by na jedné straně zbavil stavebníka zátěže s řadou podkladových „papírů“, ale současně zajistil fér ochranu životního prostředí ve stavebních řízeních?
Tento model se nazývá jednotné environmentální povolení (JEP). Připravují ho již delší dobu legislativní experti na MŽP, ale vytěsněný ministr Brabec, natož vláda Andreje Babiše spojená se zájmy podnikatelských svazů o něj nejevili zájem.
Orgánem příslušným k vydání JEPu by byl zpravidla krajský úřad, v chráněných krajinných oblastech zřejmě Agentura ochrany přírody a krajiny a v národních parcích jejich správy..
Celý obsáhlý a podrobný článek JUDr. Petra Svobody, Ph.D.
DOPORUČUJEME v Ekolistu, 23. 11. 2021:
Náhledový obrázek: ilustrační
Sledujte rubriku Stavební zákon
v Otevřených novinách.
Jeden z přdchozích v ON:
