Nástup populismu se jeví jako nová a současně hrozivá skutečnost. Jeho sílu umocňuje fakt, že se z evropské politiky postupně vytrácí (až na některé výjimky – Španělsko) nepominutelný vliv demokratické levice. Ne dost dobře poučení pozorovatelé dokonce populismu přisuzují pro podobnost některých vnějších znaků stejnou roli, jakou zastávala levice. Populisté ji důrazem na otázky sociální údajně plnohodnotně nahrazují.
Řecký internetový deník IN o tom pochybuje. V komentáři píše, že „ztotožnění voličů a politiků za pomoci věcnosti a poctivosti, považované za nenahraditelné, dávno neplatí“ a že „nyní záleží jen na tom, zda politik vládne tou správnou populistickou rétorikou, s jejíž pomocí úspěšně proměňuje protivníky v démony, a může tak nabídnout i odpovídající nepřátele“…
… Nápodoba politické praxe levice populisty, ať už komunistického, nebo fašistického ražení, je na první pohled snadná, hlavně však účinná. Proto je všemi, kdo veřejnosti nadbíhají a zamýšlejí ji sliby vodit za nos, tak vítaná…
V pojednání „Proč Němci? Proč Židé?“, v němž se německý historik Götz Aly pokouší vysvětlit, proč německý antisemitismus vyústil až v holokaust, píše, že lidé, kteří se vyznačovali příchylností k nacismu, „(si) v krizových dobách … se svobodou spojovali pocit nepohodlí, nejistoty a bezmoci, zatímco rovnost pro ně znamenala útulné bezpečí životního zabezpečení a minimalizované individuální riziko“.
Obdobně si dnes lidé projevující se příchylností k politickému populismu něco podobného spojují se svobodou na straně jedné a s rovností na straně druhé. Svoboda jednotlivce, vyžadující po nich zodpovědnost, jim v tom lepším případě připadá jako nesplnitelný až nepřátelský úděl člověka…
… Zásadní rozdíl demokratické levice od populistů všeho druhu spočívá v tom, že majíc na paměti důležitost sociální otázky, neztrácí ze zřetele svobodu člověka jako jednotlivce. Josef Seliger, předposlední předseda našich německých sociálních demokratů, to vyjádřil před první světovou válkou sice lapidárně, ale přesně. Prohlásil, že cílem sociálních demokratů není vyřešení sociální otázky, ale že řešení sociální otázky je pro ně cestou, jak se dobrat ke svobodnému a emancipovanému člověku…
… celou úvahu Jana Šterna z 10. 6. 2024 najdete v Přítomnosti:
Bez levice má demokracie na mále
Náhledový obrázek: ilustrační (PxHere)
Související:
Nemůžeme přehlížet nárůst podpory extremistů v Evropě, řekl prezident Pavel k eurovolbám
Související:
Evropské volby skončily v ČR předvídaným fiaskem. V EU se ale mnoho měnit nebude
