Když komunisté před sedmdesáti lety ubili k smrti kněze Josefa Toufara, sami si tím tak trochu zhatili plány. Původně ho chtěli přinutit k přiznání z osnování falešného zázraku a vést s ním monstrproces. Toufarovo utýrané tělo se do něj ale pochopitelně nehodilo, uložili jej tajně do hromadného hrobu a ani příbuzným se léta nepodařilo zjistit, co se s vysočinským knězem stalo.
A uprostřed temných padesátých let nebylo radno příliš se ptát. Dnes je jméno Josefa Toufara dobře známé z velké části díky jeho životopisci – spisovateli, básníkovi a vysočinskému rodákovi Miloši Doležalovi. Podle jeho knih vznikl před dvěma lety scénář k periodicky uváděnému hudebně dramatickému workshopu České filharmonie, který má přiblížit mladým lidem život Josefa Toufara i absurditu doby, jež se mu stala osudnou. Zatím poslední Doležalova kniha o Josefu Toufarovi se jmenuje Když není motorka, lépe chodit pěšky.
U příležitosti sedmdesátého výročí Toufarova umučení – zemřel 25. února 1950 – se v Sukově síni Rudolfina konalo scénické čtení s hudbou skladatele Slavomíra Hořínky a následně i setkání s Milošem Doležalem.
Rozhovor s Milošem Doležalem, který vedla Michaela Vostřelová,
o tom, jak chodit v Toufarových stopách, o krajině a lidech poznamenaných komunistickým bezprávím i o nezlomné naději DOPORUČUJEME v Magazinu České filharmonie 2/2020:
Člověk žije v krajině a příběhy v ní žijou s ním. S Milošem Doležalem o Josefu Toufarovi
Náhledový obrázek: Miloš Doležal na pouti v Dobré Vodě Lipnické 2019, foto ON
Související v ON:
VIDEO „Jako bychom dnes zemřít měli“ život a umučení člověka a kněze Josefa Toufara
