Při předvánoční tragédii na Filozofické fakultě jsme se zblízka setkali s radikálním zlem, vymykajícím se racionálnímu pochopení.
Řadu polemik vzbudila růže za vraha přinesená na oltář během zádušní mše společně s růžemi za oběti střelby.
Odpuštění však nelze přinášet zástupně za druhé.
Odpuštění není růže bez trní.
… Démoni, zdá se, nepatří do našeho obrazu světa. Čerty jsme po osvícenství poslali do pohádek.
Radikální zlo však z našeho světa nezmizelo. V našich končinách ve středu Evropy ve srovnání s jinými zeměmi vládl po několik generací – zpětně viděno – až idylický klid a bezpečí. Zprávy o válkách, atentátech, teroristických útocích či statisících obětí nakažlivých chorob jsme vnímali jako zpravodajství z daleké ciziny, které se nás bezprostředně netýkají.
Doba covidu změnila náš svět, ačkoli se ještě mohlo zdát, že je to něco jako krátkodobý blackout, po němž se vše vrátí do starých kolejí. Dnes řada lidí zpětně vnímá onu globální pandemii jako předehru děje, který už před lety papež František prorocky označil za fragmentovanou třetí světovou válku.
Nyní dostáváme denně zprávy z krvavých horkých front této války: z Ukrajiny, z Palestiny, z Afriky – a otvírají se další mezinárodní konflikty. Změna morálního a psychologického klimatu dostává globální rozměr.
Kdo před tím dosud zavíral oči, toho mohla probudit předvánoční tragédie v centru Prahy…
Setkali jsme se zblízka s radikálním zlem, vymykajícím se racionálnímu pochopení.
…
…
V takových chvílích lidé náhle rozumějí náboženskému jazyku, očekávají pomoc od reprezentantů duchovního světa a jsou vnímaví vůči tomu, co je jim předkládáno. I „nevěřící“ poznají a ocení to, co vychází z živé víry, a rozeznají to od prázdných zbožných frází.
Rekviem v katedrále včetně kázání arcibiskupa byla velmi důstojná bohoslužba. Jeden okamžik však následně vzbudil řadu polemik: při obětním průvodu byly neseny na oltář růže za každou oběť a s nimi také jedna za jejich vraha…
Myslím si, že to bylo dobře myšlené, ale nedomyšlené a teologicky nepodložené gesto. Nejde jen o to, že příliš rychlé a jednoduché přemostění rozdílu mezi obětmi a vrahem mohlo být pro mnohé zraňující. Jde o samu představu o křesťanském odpuštění.
Můžeme a máme odpouštět druhým, ale nemůžeme odpouštět zástupně za druhé.
…
Celé kázání mons. Tomáše Halíka DOPORUČUJEME na webu ProBoha, 2. 2. 2024:
Kázání: Je růže pro vraha růží bez trní?
Náhledový obrázek: ilustrační (pexels)
Předchozí k tématu v ON:
Akademická obec je raněná, ale není zlomená. Nenávist nezvítězí
