AKTUALIZACE 26.10.2018:
„…nejde jen o Zemanovy vulgarity, svévole, vyřizování si účtů, výběr a nevýběr hostů, o vrávorání u korunovačních klenotů a podobné kousky, nejde jen o ony osobnostní potíže „hlavy státu“.
Když si připomínáme založení republiky, myslíme na republiku masarykovskou, demokratickou, západní. Jde o víc než o to, že Zeman nemá rád vzdělance, jako je Jiří Fajt (profesor bez jmenování), a je ochoten dávat státní vyznamenání agentům StB, kamarádíčkům, postavám obskurním, zjevně té pocty nehodným.
Jde o samu podstatu státu, o témata, jako je czexit (rusoenter), zlý jak mnichovská zrada, o pohrdání ústavou (odmítnutí jmenovat ministra zahraničí), o inklinaci k autoritáři Putinovi či komunistickému vůdci Si Ťin-pchingovi, o to, že Zeman hraje pro ně a ne pro nás, jde o fakt, že mlčí při výročí 21. srpna, okupace, při výročí 17. listopadu, svobody, přetáčí stát od demokracie jinam, rozděluje národ, odmítá celé velké skupiny žijící uvnitř a je díky tomu využíván kupříkladu ruskými médii jako „vzor“.
Jde o jeho podporu nacionalistům a komunistům, o jeho využívání okamurovců a filipovců, o to, že stát strká nikoli dopředu a na Západ, nýbrž dozadu a na Východ…“
Jít či nejít? Nejít, pokud chci žít nikoli v autoritářském systému, který vylučuje celé skupiny obyvatel a pěstuje nenávist, a jít, pokud mi přijde v pohodě sestřelení letu MH17, okupace Krymu, čínský komunismus, pěstování nenávisti, podpora fake news, obdiv k agentům StB, spolčení s lichváři, odpor ke kritikům a tisíc dalších „drobností“.
Názor Martina Fendrycha doporučujeme na Aktuálně.cz 23.10.2018 ZDE.
Původní článek 22.10.2018:
„Je zajímavé, jak přesným odrazem momentálních nálad a stavu společnosti byli a jsou naši prezidenti. Udělejme si bleskový průlet dějinami prostřednictvím definujících výroků našich hlav státu.
„Demokracie je diskuse.“ Tomáš G. Masaryk (1918–1935)
„Mám plán.“ Edvard Beneš (1935 –1938)
„Je to hrozné břemeno.“ Emil Hácha (1938–1945)
„Opíráme se především o Rusko.“ Edvard Beneš (1945–1948)
„My se do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk.“ Klement Gottwald (1948–1953)
„Naše měna je pevná a měnová reforma nebude.“ Antonín Zápotocký (1953–1957)
„Maso bude vbrzku.“ Antonín Novotný (1957–1968)
„Budoucnost své vlasti vidíme v socialismu.“ Ludvík Svoboda (1968–1975)
„Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické.“ Gustáv Husák (1975–1989)
„Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Václav Havel (1989–2003)
„Nepokoušejme se srazit klima. Prostě vezměme si o svetr více nebo o svetr méně.“ Václav Klaus (2003–2013)
„K**da sem, k**da tam.“ Miloš Zeman (2013–)
V tomto čísle si připomínáme sté výročí vzniku republiky…“
Z editorialu Erika Taberyho, Respekt 43/2018
„…k prezidentovu rozhlasovému vystoupení (přepis na iRozhlas 17.10.2018 ZDE ) jen pár smutných poznámek. Nejdůležitější a zároveň nejděsivější byl Zemanem přednesený návrh na likvidaci Senátu. Nejde vlastně o nic jiného než o pokus rozvrátit ústavní systém Česka…
Podobné je to se jmény, která Zeman v rozhlase oznámil coby adepty na vyznamenání 28. října. Jde dílem o poťouchlosti (popový zpěvák Michal David), dílem o pomstu arcinepřátelům (Pavol Krúpa jako „bijec“ Zdeňka Bakaly) a dílem o metálovou „výplatu“ podporovatelů (Jana Lorencová, Alena Vitásková).
V roce, kdy si připomínáme sto let od vzniku samostatného státu, by jeden očekával, že vyznamenáni budou hlavně lidé, kteří nějak ztělesňují hodnoty, na kterých naše země stojí, lidé, jejichž konání zasluhuje úctu. Osobnosti, kolem jejichž díla či odkazu se lze sjednotit. Jenže jména představená Zemanem jsou hlavně promyšlenými provokacemi. Smyslem vyznamenání v Zemanově pojetí není ani tak někoho ocenit, jako spíš co nejvíc lidí naštvat. A vyvolat konflikt za každou cenu. Což se opět zajisté povede.
Truchlivou roli v celé záležitosti sehrál Český rozhlas. Stal se opět nechtěně tribunou Zemanova promyšleného rozhádávání společnosti…
Ale zpět k Zemanovi. Zcela jistě ví, komu svými vulgaritami a provokacemi pomáhá. Zcela jistě ví, že beneficientem jeho výstupů není Česká republika. Doufejme, že opravdu jen shodou okolností je jeho působení jako vystřižené z příručky vedení hybridní války, jejímž cílem je co nejvíce rozdělit, rozhádat a roznenávidět západní společnosti tak, aby ztratily shodu na základní hodnotové orientaci a ve finále byly slabé a zcela neschopné postavit se dalším útokům všeho druhu. Možná tím vším Zeman vůbec nic nesleduje, možná se jen velmi dobře baví. Vyjde to ovšem nastejno, jako by byl úspěšným frekventantem kurzu pro poddůstojníky hybridní války.“
Celý článek Petra Honzejka z 16.10.2018 najdete ZDE, více v Názorech HN
A shrnutí „od Michala Davida k pendrekovi Ondráčkovi a zase zpátky“? Doporučujeme Psí uši Hlídací pes.org v pondělí 22.10.2018 ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
