Přátelé cykloturistiky a přírody!
O sobotě 9/7 jsme se ve čtyřech lidech – tedy bez žen – vydali na cestu do rakovnicko-křivoklátské oblasti jet delší štreku pokud možno čistě terénem, tedy po turistických pěších stezkách. Cílem bylo uspokojit přírodumilovnou duši a zničit cyklistické tělo. Plán byl vyjet ze stanice Lužná u Rakovníka a pokračovat lesem přes Křivoklát kolem Vraní a Hudlické Skály k vlaku do Berouna. Ale osud, zastoupený výlukovým řádem ČD, tomu chtěl jinak. Přes opakované telefonické ujištění call-centra drah, že vlak v 8.02 do Rakovníka výluku nemá, se opak ukázal být pravdou. Jel jen do Kladna, aby pak pokračoval autobus bez cyklovleku. Kluci to brali zvesela, já jsem jako organizátor tiše zuřil. Nezbylo, než na zvolenou „dálkovou“ lesní stezku za slabé dvě hodiny dojet 35 km až k Lužné takříkajíc po vlastní ose. Tím se myslí vlastní silou za současného „ukousnutí“ z kalkulovaného denního času a taky z tělesné energie.
Přijměte tento tip a naši zkušenost jako další námět pro vaše vlastní výlety na kole:
CYKLOFOTOREPORTÁŽ Z VÝLETU NA KŘIVOKLÁT v sobotu 9.7.2016
Před dvanáctou jsme konečně byli u toho správného rozcestníku a mohli pokračovat k Merklovu Prameni se železitou vodou a pak po červené a následně po modré jet dál kolem Hájovny Belšanka přes Lašovice do ztracené obce Pustověty. Tam jsme si dali polívku, malinovku a doplnili lahve s tekutinami.
Pak následoval táhlý krpál z 300 m na 450 m po cestě vystlané hrubým čedičovým štěrkem, který jsme kolektivně prokleli. Lesem jsme pak dojeli k rozcestníku V Potocích a po červené pokračovali směrem na Křivoklát. Tři z nás jsme zmagořili a vynesli kola na hřeben Nezabudických Skal, kudy červená na Křivoklát sice taky vedla, ale v tomto úseku byla spolehlivě míněná pro horolezecky založené pěší turisty a ne pro pomatené cyklisty. Já jsem proklínal moment, kdy jsem se do stěny s kolem vydal a modlil se, abych neuklouzl a neskončil i s bicyklem ve strži pod stezičkou jako mrtvola.
Po této lezecké „skalní vložce“ z 250 m na 400 m (s jinak nádhernou vyhlídkou) jsme coby skalní cyklisti pokračovali po asfaltu do obce Křivoklát. Tam jsme nakoupili láhve s vodou a dorazili se kvanty zmrzliny. Za mostem přes Berounku v odpoledním vedru čekalo další morbidní stoupání z 250 na 500 m po červené k Leontýnskému Zámku. Stezka vedla dál lesem poměrně klidně až k poslednímu krpálu. Ten spočíval ve strmém hlubokém úvozu překonávajícím rozdíl mezi 300 a 450 metry.
Přes Knížkovice jsme sjeli do Zdic do otevřené večerky a ztrátu soli jsme doplnili českými brambůrky. Před osmou večer jsme odtud vyrazili do Berouna na nádraží, kam nám to po příříční cyklostezce trvalo nějakých 25 minut, takže byl čas koupit lístky a v půl deváté večer a ve třech nastoupit do pantografu směrem na Prahu.
Na počitadlech kilometrů bylo číslo 100. Z toho 35 padlo na „neterénní“ úsek z Kladna do Lužné a 10 km na asfaltovou cyklostezku ze Zdic do Berouna. Na turistických pěšinách a krpálech jsme strávili 55 km. Ten šílenec, co jel zpět do Prahy po svých, ten si přišel na dalších přesně 30 km cyklostezky. Budiž mu země lehká. Mně osobně bolely svaly ještě ráno a modlil jsem se, aby nepřišla masivní křeč do stehna, kterou občas dostanu a při níž se svíjím bolestí i 20 minut. Naštěstí nepřišla. Byl to výlet jako řemen s krpály a broděním přes vodoteče, každopádně nic pro holky. Tedy určitě ne pro ty v našem věku padesát až šedesát plus. Howgh.
Rudolf Zemek
cyklovyletypraha@seznam.cz
mobil: 702 183 101
Více fotek je na:
http://50plus.rajce.idnes.cz/Kladno-Krivoklat-Beroun_9.7.2016/
