„Západní města, jak je dnes známe, se utvářela s představou, že se po nich lidé budou přemisťovat pěšky. Hlavní otázkou samozřejmě je, zda jsou v docházkové vzdálenosti služby, které potřebujeme: škola, školka, obchod. Dnes se také musíme ptát, jak zajistit, aby se život ve městech obnovil, ale to už myslím není otázka pro architekty,“říká socioložka Barbora Vackové. Potřeba pěší dostupnosti a občanské vybavenosti bez nutnosti cestovat se nyní zvyšuje.
Jak se život v českých městech během karantény proměnil? To nyní zjišťuje i tematický etnografický výzkum. Podle jedné z členek výzkumného kolektivu, socioložky Michaely Malé z Univerzitního centra energeticky efektivních budov, je prozatím základním zjištěním, že se situace ve velkých městech výrazně liší od situace ve městech menších.
Na městech jako Nymburk či Česká Skalice, kde sběr dat také probíhal, se ukazuje, že pro tamější obyvatele se mnoho nezměnilo. „Z mentálních map Nymburka vyplynulo, že město je užívané, či přesněji řečeno nevyužívané zhruba stejně jako před vypuknutím pandemie — samozřejmě až na to, že lidé nechodí na místa, která jsou nyní zavřená,“ shrnuje Malá. Podle ní to může být tím, že na menších městech nepanují tak velké obavy z šíření viru a že většina důležitých míst je lidem dostupná pěšky, a mohou si tedy zařídit, co potřebují bez větších obav.
Oproti tomu v Praze je situace jiná: „Hlavní město během nouzového stavu de facto přestalo žít jako metropole. Pohyb lidí ustrnul mezi několika body jako domov, zaměstnání, obchod nebo park.“..
Z výzkumu Malé vyplývá, že „nově oživená“ veřejná prostranství mají jeden společný jmenovatel, a to přírodní prvek. Ať už jde o zeleň v parku nebo říční břeh na pražské Náplavce. Oproti tomu místa, která bývala plná lidí — cestujících nebo nakupujících —, jako je pražský Anděl, zejí prázdnotou…
Podle Barbory Vackové se však za poslední měsíc ukázala ještě jedna, možná banální, ale podstatná věc: „Online komunikace má svůj limit, a je to prostý fakt, že nemáme fyzický kontakt..
Epidemie kromě jiného přináší technologický pokrok — nikde však není zaručeno, že to bude pokrok ekologicky udržitelný.
Celá řada západních měst, nám geograficky nejblíže Vídeň, nyní rozšiřuje chodníky a cyklostezky, aby se lidé mohli po městech pohybovat s rozestupy.
Klesla také hustota automobilové dopravy, neboť méně lidí dojíždí do práce, vozí děti do škol apod. Jde jen o dočasné změny, nebo se převtělí v trvalé?
Krom pozitivních změn se nabízí také dystopičtější varianta. Každý dnes samozřejmě hledá co nejbezpečnější způsob, jak se přesouvat. A většina lidí sáhne k tomu, na co je zvyklá. Pandemie sice mění naše návyky, ale to neznamená, že bychom najednou začali vybírat z úplně jiné sady možností. Kdo byl zvyklý jezdit do práce autem či veřejnou hromadnou dopravou, nenasedne zničehonic na kolo…
Podle Barbory Vackové jsou urbánní struktury obecně trvalejší povahy — uspořádání ulic a veřejných prostorů zpravidla nepodléhá rychlým změnám. Ovšem užívání prostoru se proměňuje, jak ostatně poslední týdny vidíme — zákazy pohybu na delší vzdálenosti, udržování odstupů či nevyužívanost některých míst ukazují, že lidé mohou své chování snadno změnit.
To se potom může promítnout i do měkčích materiálních změn, jako je zmíněné rozšiřování prostoru pro pěší. Podobné změny mohou po skončení opatření přetrvat… Proměnit se může také architektura... Svou pomoc nemocnicím a dalším pracovištím již nabídla iniciativa Architekti bez hranic, která chce během nouzového stavu zdarma pomoci s tím, jak řešit jejich prostorové uspořádání, aby byly co nejbezpečnější. Podobně se bude zřejmě při stavbě nových budov uvažovat i do budoucna…
V době, kdy uzávěrky hranic blokují „potravinové řetězce“ je nasnadě začít uvažovat, co a odkud chceme konzumovat. Socioložka Saskia Sassenová v jedné ze svých nedávných online přednášek hovoří o potřebě „znovu učinit lokálním to, co se za poslední dekády globalizovalo“…
Nejde o to se od světa odstřihnout, jedná se čistě o přenesení důrazu.
Současně opět vystává problém toho, že některé komunity žijí prakticky jen z turismu: i pro ně se globalizací nevratně změnily ekonomiky a struktury společnosti. Nyní bude čas je znovu promyslet.
„A především, úplně jsme vytěsnili, že svět je ve skutečnosti nebezpečné místo. Ještě generace našich babiček vnímala riziko nemocí jako obrna či spála. I jako turisté předpokládáme, že nám nic nehrozí, že je to všude jako u nás, bez rozmyslu konzumujeme ta nejzajímavější místa, aniž by nám to něco přinášelo,“ uzavírá Vacková…“
Celý rozbor Ghaby Kazalové „Město je epicentrum krize, ale i model budoucnosti. Jak bude vypadat?“ včetně souvisejících odkazů najdete v Deníku Referendum ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
