„Kultura konečně v centru zájmu! Sláva! Třikrát sláva! Ano, měli bychom se – tedy my všichni, kteří dlouhé roky píšeme o kultuře – hlasitě radovat a vzývat nebesa, že se to konečně po třiceti letech povedlo. Že se kultura z klausovské třešinky na dortu konečně dostala do centra pozornosti. Jenže se neradujeme, protože fakticky je dnes na ještě odlehlejší koleji, než byla…
Kultura i její ministerský resort se staly nástrojem trapného mocenského vydírání (politics) a přestaly být zájmem jakékoliv odborné politiky (policy), která by vedla k něčemu pozitivnímu. Nesledujeme primárně krizi vládní koalice či krizi ústavní, nýbrž krizi politiky ve smyslu rozvojové práce směrem do budoucnosti…
Kultura ale nepočká. Možná že prezidentovi, který za šest let v úřadě nebyl v Národním divadle, nechodí do Národní galerie a jen jednou slyšel naživo české filharmoniky, kultura nechybí. Velká část společnosti ji ale potřebuje. Kultura není jen pofidérní zábava. Je to péče. Nejen o minulé, ale stejně – ne-li více – o budoucí. O to, co tu po sobě chceme zanechat. Nemá-li po nás zůstat poušť, kterou tak bolestně vyjadřují burlesky kolem Staňkovy demise, nemůže kultura postávat kdesi v koutě…
Ať už na křeslo ministra kultury po obstrukčních představeních Miloše Zemana nakonec dosedne kdokoli, nemělo by se po tom všem vytratit z povědomí, že prvořadým úkolem ministryně či ministra v tomto úřadě je rozvíjet českou kulturu a společnost. Krize politiky skončí, až když se její mocenská podoba zase začne scházet s její podobou odbornou.“
Celou úvahu „Petr Fischer: Kultura nepočká, pane prezidente!“ včetně článků souvisejících (a parádní úvodní fotky:-)) doporučujeme na Akuálně.cz, 26.7.2019, ZDE.
Souvisejcí:
„..Co se děje s Českem? Sledujeme proměnu premiéra v přímém přenosu, ale co víc, sledujeme v něm i prezidentské pohrdání občany.
Ve středu (24.7.2019 – pozn.red) proběhla už čtvrtá „klíčová“ schůzka, jejímž obsahem bylo odvolání ministra kultury Antonína Staňka a jmenování Michala Šmardy (oba z ČSSD) do téže funkce…
K oné větě, kterou nám tweetem sdělil premiér, tedy že Zeman „rozhodne do půli srpna“, nutno dodat, že „hlava státu“ nemá co rozhodovat, rozhodl premiér a ten je podle základního zákona klíčový, odpovědný.
Neexistuje žádný pádný důvod, proč by Šmarda neměl být jmenován. Avšak existuje, jak víme, více důvodů Zemanových. Především pak jeho takřka chorá představa, že on řídí stát a že „nejvyšší“ úřad dostal proto, aby zničil kdysi vzpurnou sociální demokracii. (To se mu daří náramně, ničit.)
Babiš se v posledních týdnech chová tak zbaběle, že to u českých předsedů vlád nemá obdoby. Víme to už, ale stejně na to člověk hledí s úděsem i pohrdáním. Nejde o osobu Andreje Babiše, o té víme věci dobré i zlé. Jde o úřad premiéra…Najednou vidíme až bolestně plasticky, co znamená, když je předseda vlády vydíratelný, když na něj existuje „tlačák“, páka (viz trestní stíhání jeho samého i členů jeho rodiny a možnost udělení milosti). Mnozí se dříve ptali, jak může být vydíratelný, když vede zemi. A hle, tady to mají pěkně na hradním podnosu…
Zásadní věc, která z nastalé šlamastyky plyne: Zeman pohrdá občany. Předstírá, že se o ně „opírá“, vyjíždí hojně do krajů a obcí, ale ve skutečnosti mu jde jen o sebe. Klidně nastolí stav, v němž je vláda paralyzována a řeší se jen to, že si postavil hlavu. Česko je mu fuk, čeští občané, ti jeho i ti, které nesnáší a uráží, jsou mu fuk. Ústava je mu fuk. A aby to předvedl, vybral si nejhoršího ministra kultury, jakého jsme zatím měli. Hle, Zeman. Hle, Babiš. Hle, Česko.“
Celý komentář Martina Fendrycha „Zdivočelý Zeman: Babiš je mu fuk. Vláda je mu fuk. Česko taky. Na občany kašle“ doporučujeme na Akuálně.cz, 25.7.2019, ZDE.
Související:
Senát schválil návrh ústavní žaloby na prezidenta Miloše Zemana. Pro návrh ve středu hlasovalo 48 ze 75 přítomných senátorů, potřeba bylo nejméně 45 hlasů. Proti bylo 20 senátorů, sedm se hlasování zdrželo. K Ústavnímu soudu návrh doputuje jen v případě, že by jej podpořila i ústavní většina poslanců…
Návrh žaloby je založen na tom, že Zeman podle jejích tvůrců kolem Lásky svými skutky ústavu porušuje. Konkrétně se v návrhu prezidentovi vytýká osm případů jednání, od nečinnosti v případě jmenování či odvolání členů vlády po vystupování v rozporu s oficiální zahraniční politikou ČR. Podnětem k žalobě bylo údajné ovlivňování justice prezidentem a zaměstnanci Hradu.
Nejnověji k případům přibylo Zemanovo otálení s odvoláním Antonína Staňka (ČSSD) z čela ministerstva kultury…“
Celý článek na iRozhlas, 24.7.2019, ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
citace v textu z Návrhu ústavní žaloby Senátu ČR na prezidenta ČR
