Je po parlamentních volbách 2017, po prezidentské volbě 2018. „Zdá se že vše je skončeno, že si zlo vzalo vítězství, dobro neštěstí“ zpívají pašijové hry na Velký pátek. Ta paralela se nabízí, ale rozhodně „nespadla z nebe“. Pracuje-li totiž část politické reprezentace naší země nejméně 15 let systematicky na jejím rozdělení, zasévání nenávisti, ostouzení lidí občansky aktivních, vzdělaných či přemýšlivých, vnitřně svobodných a ochotných angažovat se ve prospěch veřejnosti, orientovaných v základních otázkách budoucnosti Země, či otázkách lidské existence, není možné, aby toto úsilí nepřineslo trpké plody. To, že jsme stále, zdá se, zemí „dvojího lidu“, jak pojmenoval tento příměr k náboženskému rozkolu v 15. a 16. století Petr Pithart, je ale svým způsobem pozitivní zpráva. Mnohem horší by bylo všelidové jásavé následování vůdce, či obecná kapitulace před kýmkoli, kdo cokoli „prostě zařídí“ za nás. S obojím máme neblahou zkušenost a přesto s obojím neustále a velmi nebezpečně koketujeme. A opět – není divu. Jaká proběhla reflexe společnosti, jaká očista, jaký národní konsensus, jaký ideál, cíl, společná, skutečně národní vůle bez odporné příchuti pokleslého národovectví a nacionalismu? Pochybným úsilím stejných mocenských struktur jsme k pochopení vlastních dějin a ke sjednocení v práci pro budoucnost nikdy nedošli.
Ti, kteří jsou solí země, kteří mají vůli i schopnost pravdivě nahlédnout minulost, současnost a budoucnost, přemýšlet a jednat v souvislostech, jsou s nálepkou havlismu, humanrightismu, eurooptimismu, kosmopolitismu, ekologismu, aktivismu, multikulturalismu či environmentalismu za prezidenta klause, nově havloidi, ekoteroristi, sluníčkáři, vítači nebo pražská kavárna za prezidenta zemana, zesměšněni, zostuzeni a pošlapáni. Ve veřejném mínění i v realitě českých zákonů, vedoucích k omezení účasti veřejnosti, posílení klientelistických vztahů, neprůhlednosti rozhodování a k nevratným škodám na přírodním bohatství země. Ale ti lidé tu jsou a budou tu pořád. Bohu díky. A s hrdostí ponesou označení „pravdoláskař“. Proti vnucované vůli po lži a nenávisti.
Zlo má odedávna s lidmi mnohem snazší práci. Stačí jen nevzdorovat a – už vás má. Úsilí o dobro je naproti tomu výsostná a aktivní práce každého jednotlivce. Práce s chybami, pády, neúspěchem, ale jediná, která má smysl a budoucnost. A to je povzbuzení pro celý národ. Rozdělení a omámení nicotou netrvá věčně. Zeman, babiš, okamura… zástupná jména funkcionářů, svázaných lany vazeb a zájmů v příkrém rozporu se skutečnými zájmy země, lidé bez skrupulí, bez dobré vůle a odpovědnosti, ti, kteří podlehli zdání moci a hlupáci ve všech politických stranách a na veřejných postech, jsou dunící strašáci a prázdné figury. Ještě pár kroků a nebudou mít nad námi žádnou moc. „Buřty, pívo a nenávist“ zůstane jen v jiné písni. Jako varování a úleva, že si buřty a pívo můžeme dát bez nenávisti a s důvěrou v budoucnost naší země. Protože Velkým pátkem náš příběh nekončí.
Zita Kazdová, Otevřené noviny, leden 2018
Volby skončily a my se ptáme, jak je možné, že tak velké množství lidí dalo hlas Miloši Zemanovi. Jak je vlastně vůbec možné, že tolik lidí dalo přednost lži před pravdou, Rusku před Evropou, vulgaritě před zdvořilostí. Kde se ty hlasy pro ten podivný hradní spolek vzaly…
Když zůstaneme my intelektuálové zavřeni na svých katedrách, národ je vydán na milost a nemilost všem dezinformátorům a falešným prorokům. Komu to přijde nadřazené, je to jeho věc. Vzdělání ale, zdá se mi, není ani tak moc jako spíš odpovědnost…
Máme odvahu říci, že nejsme odpovědni za bolestivé rány současného světa? ptá se Solženicyn a najdenou už mi to tak patetické nepřijde. Marek Orko Vácha
Celý APEL DVTV z 29.1.2018 doporučujeme ZDE. Marek Orko Vácha je kněz, teolog, přírodovědec, pedagog a spisovatel. Je farářem lechovické farnosti, farním vikářem Římskokatolické akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora a přednostou Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě UK Praha.
