„Jízdní řád vládních investic připomíná komunistické pětiletky: o plánování světlých zítřků v něm není nouze, jaksi ale není jasné, z čeho se zaplatí. Užitek se pak měří množstvím, s kvalitou zřejmě není třeba ztrácet čas…
Teď prý bude lépe, protože „zdokonalování vlastního centrálního řízení se musí projevit i ve změně obsahu a vyšším stupni komplexnosti práce vlády v oblasti ekonomiky.“…
Přesně tenhle slovník ale premiér při představování nového investičního plánu použil. Jen se psal rok 1988 a zdejší vládě tou dobou předsedal soudruh Lubomír Štrougal.
Proč to sem dnes taháme? Protože se Andrej Babiš sice zaklíná tím, že dokument sepsal po vzoru Jana Antonína Bati, svým charakterem a dikcí ale připomíná nejvíc ze všeho právě ta Štrougalova lejstra.
Škoda. Ne pro premiéra, ale pro republiku…
Objíždění krajů, maskované potřebou zaevidovat regionální investiční požadavky, loni politicky zachránilo Babišovu jednobarevnou vládu bez důvěry. Z takto špatného nastavení nemohlo vzniknout nic lepšího než pokračování předvolební knížky O čem sním, když náhodou spím, tentokrát ovšem za státní peníze.
Výsledek je ale ještě horší, než se dalo čekat…
Jako správný národohospodář se Baťa hrozil pouhého lití peněz do bezedných děr. Nezapisoval si tedy v krajích na manžetu, co za přání vyslovili místní v hospodě, když je navštívil. Investice podmiňoval přijetím konkrétních zákonů, které by zlepšily vymahatelnost práva a pomohly modernizaci vzdělávání.
Andrej Babiš na to jde v roce 2019 odjinud. Na žádný z avizovaných projektů nemá další peníze.
Bojí se vyhlásit řekněme přeměnu Ředitelství silnic a dálnic na akciovku, která by po rakouském (a baťovském) způsobu vydávala dluhopisy na výstavbu. Ani neříká, jak na ni získat peníze z eurofondů. Asi neměl čas to zjišťovat, protože když náhodou nespí, zaměstnávají jej především zemědělské dotace.
Dokonce se ve svém plánu neodvažuje říct ani to základní: co je pro něj prioritou. Protože takové vymezení samozřejmě znamená automatické upozadění věcí jiných – na nichž má ale nepochybně zájem také řada voličů.
Národní investiční plán je pravděpodobně zatím to nejhorší, co jinak schopný pragmatik Babiš stvořil. Jestli něco opravdu připomíná, pak ze všeho nejvíc právě ty Štrougalovy řeči pronášené uprostřed krachující – naštěstí už poslední – pětiletky.“
Celý článek Davida Klimeše „Babišův Národní investiční plán neinspiroval Baťa, ale Štrougal“, včetně souvisejících odkazů DOPORUČUJEME na Aktuálně.cz 17.2.2019 ZDE.
Jsem zklamaný z toho, že jde o nedodělek. Chybí tam dvě nejdůležitější části – z čeho se to bude platit a jaká bude priorita projektů.
Národní investiční plán, neboli „NIP ČR“ podrobně rozebraný, včetně jeho originálu v pdf doporučujeme na ČT 24, 16.12.2019 ZDE.
…a na závěr (?) „máte blbej plán“:
Související:
Rozpočet se propadl do schodku 28,5 miliardy. Jde o nejhorší výsledek za čtyři roky
„Je to sice nejhorší výsledek rozpočtu za poslední čtyři roky, jde ale o úhel pohledu,“ dodala Shillerová (ministryně financí za ANO) a výsledek označila za čtvrtý nejlepší za dvacet let hospodaření českých vlád.
Celá informace na Aktuálně.cz, 3.1.2020 ZDE.
AKTUALIZACE – související:
Během poslední dekády politici a podnikatelé slíbili Čechům, že se do roku 2020 na Pankrác dostanou metrem D, že budou platit eurem nebo že si budou moct prohlédnout Slovanskou epopej ve stálých prostorách. Linky ale máme v Praze stále tři, v peněženkách cinkají české koruny a cyklus obrazů od Alfonse Muchy se provizorně přestěhoval do Moravského Krumlova. Čeho dalšího jsme se nedočkali? Server iROZHLAS.cz přináší přehled 11 nesplněných slibů.
iRozhlas, 6.1.2020 ZDE.
Náhledový obrázek a obrázky v textu: ilustrační
