V pátek 17. července jsem krátce před půlnocí sjel na polní cestu u šumavské vesnice jménem Přestanice. Dokodrcal jsem se až ke kraji lesa, kde si naši skauti rozložili tábořiště. Přijel jsem akorát včas, jelikož se zrovna chystala noční bojová hra. Samozřejmě jsem se ihned aktivně zapojil a mohu říct, že o srandu nebyla nouze. Jejich úkol byl poměrně vtipný. Museli tiše jak myšky chodit lesem a hledat světélko petrolejky. V jejím okolí se vyskytoval ešus s malými předměty a jejich získáním mohli členové dostat bod pro svůj oddíl. Kolem však hlídali strážci-vedoucí, a tak museli být skauti nesmírně nenápadní a opatrní. Mohli mít u sebe baterky, ale jejich světlem se nutně prozradili, proto šli z větší části po tmě. Jakmile totiž strážce někoho přistihl, posvítil na něj a dotyčný se musel vrátit. Všechny děti i ty starší se tedy snažily zvítězit ze všech sil.Ovšem až s dalším ránem po nástupu a vyvěšení vlajky se ukázalo, jaká že společnost se nám to zde naskytla. Tématem tohoto skautského tábora se stal život pravěkých lidí a jeho účastníci se tohoto úkolu zhostili tak dokonale, že jsem byl věru rád za svůj převlek, který mi pomohl zapadnout. Kvůli neskutečným vedrům však nebylo možné v něm setrvat celý den. K dokonalému efektu měl každý oddíl svůj kyj, který si sám vyrobil. Pokud členové oddílu splnili úkol, jako body dostávali kosti, kterými si kyj zdobili. Program na sobotu byl poněkud volnější, ale o to více šancí jsem měl k porozhlédnutí po táboře a okolí. Když jsem předchozí noc přijížděl, nemohl jsem ve tmě vidět rybník po pravé straně cesty, co si klidně seděl v luční zeleni, která byla všudypřítomná a svěží. Z jedné strany tábora se prostíral les, který ve vedrech byl ideální stinné útočiště pro skauty i jejich vedoucí. Samotný tábor se skládal z kuchyně hned u konce cesty, dvou týpí na krajích blíže lesu a mezi nimi a proti nim přes plac řady stanů a velký stan jako jídelna. Do rybníka tu loukou protékal malý potůček, který se stal častým místem her a úkolů. Ovšem celkový dojem tohoto místa mě ohromil a vzpomněl jsem si šťasten na tábory, kam jsem já sám jezdil jako kluk a později i jako vedoucí. Prosluněné klidné místečko daleko od ruchu velkoměsta, žádné moderní technologie, jen příroda. Mohl jsem to obdivovat do sytosti a tiše všem závidět, že zde mohou být.Druhý den po půlnoci se pro starší skauty konala další bojová akce. I zde jsem se mohl zúčastnit. Jejich úkoly byly o mnoho těžší a často trvalo jejich splnění déle, než se původně očekávalo. V ten samý den skauti pilně plnili různé úkoly, které nepatřily k těm nejjednodušším, ale mohu říci, že byly pro každého velice vtipné, dokud dotyčný sám nepřišel na řadu. Kupříkladu několik hodin chodit se svázanýma rukama a nohama, či pozpátku se zavázanýma očima. Byla zábava je pozorovat, protože se opravdu snažili. Chtě nechtě, musel jsem je toho dne večer opustit a vrátit se domů do Prahy, abych pokračoval v nekonečné práci na úřadě. Celou cestu jsem myslel na to, jak to na tom jejich táboře bylo úžasné a hravé. Toto je přesně ten typ táboru, na které jsem jezdíval jako kluk. Ideální na zklidnění a relaxaci, k hrám a dobrodružství. Určitě se nebude líbit dětem, které jsou celé dny u počítače a neobejdou se pět minut bez chytrého telefonu a domácího komfortu, ale jistě z něj budou nadšené ty děti, které prahnou po zábavě a dobrodružství.
Děkuji za pozvání a smekám klobouk, před prací všech vedoucích.
Váš starosta Zdeněk Růžička
Source:: http://www.praha21.cz/aktuality/5259-na-navsteve-u-skautu-na-tabore
