My jsme tady rádi. Dobrá zpráva z jedné ne – obyčejné školy

… „Říkala jsem si, že matiku trochu spojíme s přírodopisem,“ vysvětluje učitelka, zatímco na tabuli magnetkami připevňuje obrázky zajímavých zvířat a informace o nich. Pětice žáků se má rozdělit do dvou skupin. Dostanou kartičku s příklady na dělení se zbytkem. Každé číslo zbytku odpovídá písmenku, z nichž poskládají název zvířete. Z obrázku o něm vyčtou informace a ty odprezentují spolužákům…

…Obě skupinky odprezentují „svoje“ zvířata a pak se třída věnuje opět dělení se zbytkem. „Jak se vám pracovalo?“ vyptává se učitelka se zájmem. „Dobrý, jsme se ani nehádali,“ říká Patrik za svoji skupinu.

„Je důležité umět spolupracovat, umět spolu vyjít, rozdělit si práci,“ usmívá se na ně povzbudivě.

Je vidět, jak se snaží, aby si její žáci odnášeli nejen znalosti, ale také důležité dovednosti do života. Nešetří úsměvy, povzbuzuje, uklidňuje. „Pro mě je důležité, aby chodili do školy rádi,” říká na adresu svých žáků. „Protože když sem nebudou chodit rádi, tak je sem nikdo nedostane a v patnácti půjdou rovnou na úřad práce.”

Celou povzbudivou reportáž Lucie Kocourové
Ondro, běž se zamotat. Repotáž ze školy pro děti s autismem nebo retardací
najdete v magazínu EDUzín, 23. 11. 2022, ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační

Související příspěvky