„Co je modernita? Mít tenký notebook a hybridní auto? Chytrý dům na dálkové ovládání? Účes, ohoz, ty správné názory, jistou dávku cynismu? Cestovat, letět, kam se dá, poznávat svět, když to dnes přece jde (pokud na to máte)?
Nebo je modernita vzdávat se věcí, „nemít“, smrskávat se, omezovat své potřeby, koukat víc okolo nikoli v Karibiku, ale na Vysočině, v Mostu, Ostravě? Nebo, proč ne, i na břehu moře, kam jsem vyjel se opálit, někde v Chorvatsku, kde stačí zajít kousek od oficiální pláže, a abych si lehl a smažil se, musím nejdřív odnosit plastový odpad z celého světa? Je moderní hlídat si „uhlíkovou stopu“ (sumu skleníkových plynů, které za mnou zůstanou)?..
Boj proti plastům se jeví nejen jako samozřejmost, ale i nutnost. Víme to, klíčové postavy světové politiky to vědí. S plasty je to podobné jako se skleníkovými plyny: ohrožují nás, přesněji řečeno my ohrožujeme, my ničíme sami sebe, svůj svět.
Je fascinující, kam jsme se dostali, jak jsme si ulehčili život, a přitom jsme ho sobě i budoucím šíleně zkomplikovali, zabíjíme mořské i suchozemské živočichy, hubíme rostliny, stromy, to živé, co nás obklopuje, sami si prodlužujeme život, intenzivně konzumujeme, „spotřebák“ se stává čím dál víc smyslem života a jeho základní mantrou je nekomplikovanost, pohodlnost, dostupnost… (nivelizované, nezákrutové, nemeandrující toky našich existencí)…V tomhle moderním žití vězíme až po krk, po uši, funguje tu reklama, poháněč konzumu, naháněč, který nás žene do nákupů, do vyšší a vyšší, šťastnější spotřeby, velikou roli hrají firmy jako Coca-Cola, Pepsi, Danone, Nestlé a další, veleproducenti plastů na jedno použití. Ruku v ruce s nimi jde „rozmazlení“, nakupujete v řetězci deset deka salámu, ten prodavačka s milým úsměvem obalí mikrotenem, pak papírem a ten šoupne do papírového pytlíku, šílený boj o čistotu, sebeneznečištění, prodavačka má mikrotenové rukavice, my igelitky atd.
Západní svět, menší část světa, se brání. Státy EU se dohodly na zákazu plastových výrobků na jedno použití, prý končí „doba jednorázových plastů“. Vědci a koumáci vymýšlejí přístroje na čištění oceánu (oblast Velké tichomořské odpadkové skvrny mezi Havají a Kalifornií, kde je největší koncentrace plastového i jiného odpadu ve světovém oceánu). Čisticí systém vymyslel osmnáctiletý Nizozemec Boyan Slat a měl by do pěti let vyčistit polovinu skvrny.
Super, jenomže beze změny myšlení, životních návyků, přístupu k tomu, jak vnímáme život a smysl života, to nikdy nepůjde...Vyrůstáme v prostředí „mám právo na“, „mám právo si užít“, „mám právo spotřebovat tolik, kolik unesu“, vyrůstáme ve světě diktujícího já, ve starosti o sebe, již masivně podporuje nejen reklama vnucující nám miliony nepotřebných věcí, ale mnohdy i politika (Bude líp). Frommovo „Mít, nebo být?“ je dnes masově rozhodnuto: mít, mít, mít (protože mít je být).
Vrátit se od mít k být znamená začít u sebe, dělat si to nepohodlné, leč s ohledem na časy budoucí, s ohledem na vlastní děti a vnoučata a pravnoučata, učit to od první třídy ve škole, sám se omezovat, sám nezaprasovat svět okolo sebe. A vybírat si, pokud jde o věci státu, podobně smýšlející (je zarážející, jak v Německu uspívají Zelení, kdežto u nás „musí menšiti se“). Musíme se naučit nemít mozky z plastu a Coca-Colu místo krve.“
Martin Fendrych „Jak skončit dobu plastovou? Nemít mozky z mikrotenu a Coca-Colu místo krve“ 3.11.2018, Aktuálně.cz, celý článek ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační
