„… Růst HDP nevypovídá dobře skoro o ničem:
ani o kvalitě života či demokracie,
ani o distribuci zdrojů
či úspěšnosti naplňování lidských potřeb,
natožpak o zdraví ekosystémů, na nichž přitom celá lidská společnost existenčně závisí.
Jediné, co měří poměrně přesně, je stav kapitalistické peněžní ekonomiky: její schopnost zajišťovat profitabilitu a akumulaci kapitálu, schopnost splácet dluhy a dál expandovat.
Mainstreamovou ekonomii s jejím kultem HDP je tak možné vnímat jako ideologii, která nás přesvědčuje, že co je dobré pro kapitál, je dobré pro nás pro všechny. Je výrazem „hegemonie“ kapitálu, jak o ní psal italský teoretik Antonio Gramsci.
Příslib „zeleného a inkluzivního“ růstu v budoucnosti pak slouží jako ideologické šidítko, které má lidi přesvědčit, že sociální spravedlnost i ekologická udržitelnost budou se zájmy kapitálu — jednoho krásného dne — slučitelné. Situace se přitom v realitě soustavně rapidně zhoršuje.
Jsou to jednotlivci, kteří v životě o maximalizaci zisku neusilují a snaží se žít dobrovolně „pestré skromné“ životy. Jsou to družstva a jiné neziskové podniky, solidární ekonomiky či komunitní banky. Jsou to redistributivní městské, státní a mezinárodní politiky, prosazované kolektivní, demokratickou mocí odborů a jiných sociálních hnutí — od ekologických regulací a daní po všeobecně přístupné veřejné služby — které již dnes omezují nadspotřebu zdrojů a posilují jejich spravedlivé přerozdělování tak, že tím často umožňují uspokojování potřeb s menší spotřebou, než soukromé, na zisk zaměřené podnikání.
I empirické studie ukazují, že uvedené faktory přispívají k uspokojování základních lidských potřeb s menším množstvím energie a zdrojů, a pomáhají tak jednotlivým státům přiblížit se pověstné „ekonomické koblize“ dobrého života pro všechny v mezích planety…
Ve chvíli, kdy nám „pyramidová hra“ dnešního systému začíná padat na hlavu, je tak z hlediska strategie společenské změny možná nejvyšší čas méně ztrácet čas s těmi, kdo se drží jeho dogmat, a více se zaměřit na vytváření spojenectví s těmi, kdo v něj víru ztrácejí. Právě emancipační hnutí, postavená na sebeorganizaci a kolektivní moci neprivilegovaných, dokázala v minulosti významněji ohnout „siločáry“ ekonomiky směrem ke společnému dobru.“
Celou analýzu Josefa Patočky a Tadeáše Žďárského
najdete v Deníku Referendum, 26. 3. 2023:
Proč jsou fakta o růstu tabu? Vládnoucí ekonomické dogma se rozchází s realitou
Náhledový obrázek: ilustrační – HDP | PhotoLanda | Flickr
Články k tématu najdete v Otevřených novinách
pod štítkem Nerůst!
