Problém konspiračních teorií a podstata jejich existence spočívá podle názoru mnoha badatelů v obecné dynamice důvěry a nedůvěry ve společnosti, nikoli v jejich diskutabilní míře přesnosti.
Podíváme-li se na akademické definice tohoto pojmu, lze s využitím strukturalismu a kontextuální historie nabídnout dvojí definici konspirační teorie:
1) Pokud jde o formu, chápu konspirační teorie jako narativy s určitou (synchronní) strukturou, které fungují jako prostředek určitého typu poznání, ale jejichž konkrétní podoby je třeba vždy chápat v jejich historickém a kulturním kontextu (diachronně).
…
2) Konspirační teorie však nelze definovat pouze podle jejich obsahu a struktury. Motiv „zlého spiknutí“ je sice klíčový, ale není výlučný pro konspirační teorie.
…
Jinými slovy, konspirační teorie jsou definovány nejen svou narativní strukturou popisující nějaké ďábelské spiknutí, které se odehrává, ale také tím, že se vymezují vůči oficiálnímu vyprávění (nebo informacím), poskytovanému příslušnými epistemickými autoritami…
Ve své odborné eseji se Mgr. Kateřina Hlaváčová, Ph.D., působící na Husitské teologické fakultě UK, věnuje následujícím otázkám:
Představují konspirační teorie obecně iracionálnější a epistemicky problematičtější způsob myšlení ve srovnání s jiným?
Jak se liší od jiných typů vyprávění, mytologií nebo ideologií, pokud jde o jejich psychologickou nebo sociologickou funkci (kompenzace, útěcha, zprostředkování stresu a úzkosti atd.)?
A jsou tedy všechny konspirační teorie špatné?
Jak je můžeme rozlišit?
Jak se konspirační teorie stávají moderním kvazináboženstvím
Text je upravenou verzí přednášky, která zazněla na workshopu Dialog je jedinou odpovědí v časech nestability (Justitia et pax).
Náhledový obrázek: ilustrační (GoodFon)
Dezinformace není informace! Jak je rozpoznat a jak se ubránit manipulaci a šíření zla.
Sledujte v Otevřených novinách v rubrice Téma – Dezinformace.
