ZAMYŠLENÍ NAD TÉMATEM KONFERENCE STÁŘÍ SPOJUJE
Na konferenci „ Stáří spojuje 2017“, konané ve dnech 12. – 13. 6. 2017 ve velkém jednacím sále budovy Magistrátu hl. města Prahy, se neslo jako červená nit téma „komunitní péče„, a to ve všech podobách. Je příznačné, že tato problematika byla projednávána právě v prostorách Magistrátu hl. m. Prahy a pod jeho záštitou. Otázkou však zůstává, zda výstupy konference dopadly na úrodnou půdu.Nechci se vracet k odborným sdělením o komunitní péči a komunitních sestrách či zdravotně sociálních pracovnících. Je přesto zřejmé, že odborně a v některých případech i prakticky víme, co činit a dělat. Ale rozumíme si? Proč se nám nedaří po tolika dlouhých letech diskuse uvést systém komunitní péče tam, kam patří – do obcí?
Obec by měla mapovat, plánovat a vytvářet sítě služeb a forem péče, koordinovat jejich zavádění a hodnotit jejich přínos. Obec neboli komunita má své specifické rysy.
Jedním z nich je pocit komunitní, místní sounáležitosti. Pominu-li historický vývoj komunit – od italských signorií po Pařížskou komunu, musím konstatovat, že my jsme ten pocit komunitní sounáležitosti, pocit příslušnosti k určité komunitě neměli možnost ani vytvořit ani zažít. Komunita, poskytující bezpečí a ochranu byla nahrazena anonymitou sídlišť a lhostejností. Přitom slovo komunita má společný slovní základ se slovem komunikace. Komunitu tvoří skupina osob, které spolu komunikují a obsah sdělení musí mít stejný jazyk a formu. Uvnitř komunity jinak komunikovat nelze.
Možná je naše neznalost různých forem komunitní péče vysvětlitelná tím, že v českých encyklopediích byla po dlouhá léta obvyklá tato posloupnost: komuna – komunální (obvykle volby) – komunismus (následovalo několik stran dějin různých komunistických uskupení). Naproti tomu, Oxfordský slovník z roku 1929 hovoří o komunitě jako o termínu pro lidské společenství, pro obec (a následuje několik stran výčtu komunitních zařízení od kostela po seniorské domy).
Velmi bych si přála, aby naše snaha změnit nejen encyklopedická hesla naučných slovníků, ale zejména proměnit komunitní péči v běžný přístup péče v komunitě našla brzy své obce a města.
Ludmila Vostřáková,
členka týmu IDS
převzato ze Zpravodaje IDS, červenec 2017
náhledový obrázek: ilustrační pixabay
|