Rozhovor Reflexu s Danielem Kroupou z 21.11.2018
o motivacích Andreje Babiše a Miloše Zemana a o tom, jak se nám jejich působení v čele ČR vymstí
DOPORUČUJEME ZDE.
„Přijali jsme jednomyslně usnesení, ve kterém jsme konstatovali, že osobní problémy premiéra zatěžují vládu, a že bylo nejlepší, kdyby ANO jmenovalo jiného premiéra. Proto v pátek při jednání o důvěře se naši poslanci nezúčastní závěrečného hlasování. Současně jsme konstatovali, že současná vládní konstelace nemá alternativu,“ řekl Hamáček.“ Celá reportáž o jednání ČSSD, při kterém se jedna ze dvou vládních stran rozhodla, že problémy Andreje Babiše se ČSSD netýkají a že svou „dobrou pověst“ obětuje v zájmu Česka, kterého by jinak s Babišem ovládnul Okamura – na Atuálně.cz 21.11.2018 ZDE.
Co se to tady vlastně děje? Dochází ke „state capture“ neboli uchvácení státu. Je to nejvyšší stádium politické korupce, ve kterém úzké soukromé zájmy významně ovlivňují rozhodovací procesy státu ve svůj prospěch.
V posttotalitních zemích jsou to propojené skupiny oligarchů, u nás slovensko- českých. Tyto skupiny získávají nejenom moc, ale získávají i kontrolu nad mocí – a to je náš hlavní problém. Získávají rozhodující vliv ve veřejných penězovodech a v médiích, která pro jistotu vlastní, aby zničili rovnou politickou soutěž. Ovlivňují souběžně zákonodárnou, výkonnou a dnes i soudní moc.
Jde o demontáž liberální demokracie a právního státu a je to příprava na přechod k autoritativní vládě firemního režimu. Uměle vytvořený impuls pro masy, které nevěda tento způsob uchvácení státu podporují, jsou hesla o „národních zájmech“ a „klidu na práci“, která nahradily socialistcký internacionalismus.
Uchvatitelé moci mají pragmtické motivace, je to především osobní beztrestnost a pochopitelně osobní prospěch. U vypjatých sociopatů je toto násobeno chorobnou závislostí na moci, která se může projevovat až hysterickými výlevy typu „Nikdy, nikdy něodstúpim!“
Koho oslovují naši predátoři? Zjevně ty, kteří se vracejí do normalizační mentality, nevadí jim základní pilíře normalizační moci: strach a lež, kult konzumu a mravní relativizace.
Nedejme se semlít!
z vystoupení Petra Havlíka na Staroměstském náměstí 17.11.2018
Celý tříhodinový záznam Pochodu za slušné Česko 17.11.2018:
https://www.youtube.com/watch?v=lcFLxKHCfnA&list=PLpMam2F62wlwYfouFdINq6L90bH1X3vBm&index=3
„Na co je slovenský oligarcha, trestně stíhaný předseda české vlády, soudně potvrzený udavač a bývalý kariérní komunista, vlastně tak pyšný? Na ten marketingový obraz, který mu vytváří elastičtí iluzionisté Prchal, Hanč, Léko, Plesl a další? Umělé obrazy mají tu velkou vadu, že jsou umělé. Lhář nejvíce obelhává sám sebe, a aby ten permanentní tlak ustál, tak těm svým lžím a fíglům uvěří. Vytěsňuje pochybnosti a nahrazuje je nově stvořenou realitou, a tu nabízí jako svůj další produkt davu konzumentů. Jednou mi říkal jeden člověk, který měl se soudruhem Burešem velmi nemilou osobní byznysovou zkušenost, že den, kdy nikoho (jak to slušně napsat?) neošulí, je pro něj ztraceným dnem a důvodem k mrzutosti. Tak zachází i se svými voliči i nevoliči, se všemi. On to jinak neumí. Netouží po ničem jiném než po absolutní nadvládě (a také udržení všech profitů a osobní beztrestnosti), jako umanutý sociopat. A to je zároveň odpověď na to, na co je tak pyšný. Přesně na to – na tu svou osobní zvrácenost, pro niž jsme my všichni jen potravou, jistým druhem spotřebního zboží s nízkou trvanlivostí. To jsou zároveň ty jeho soudružské a estébácké geny. Často slyším, že je schopný apod. Ano, to určitě, ale schopný všeho, a to doslova…“ Petr Havlík „Mám být v čele nebo v cele?“ Přítomnost březen 2018
Náhledový obrázek: ilustrační
Stopy Andreje Babiše a jeho firmy ANO
souhrnně v ON od roku 2015
pod štítkem hnutí ANO
