„Stížnosti přátel docenta Konvičky, že jim Facebook smazal stránku IVČRN (Islám v ČR nechceme) a Česko tak učinilo další krok k definitivnímu umlčení nepohodlných kritiků čehokoliv, nejrychleji a nejvtipněji vyřídil už v pondělí večer obrázek Marka Zuckerberga se sloganem: „Můj Facebook, moje pravidla“. To bychom měli. Konvička a jeho parta nechtějí v Česku muslimy, její vůdce navrhuje zbavit občanských práv 15 procent obyvatelstva. Zuckerbergova soukromá firma má zase svoje pravidla a zásady a jak někdo z Konvičkových příznivců zcela správně navrhl v diskusi, variantou dalšího postupu zůstává i odchod celé komunity na ruskou sociální síť Vkontaktě. Hodně štěstí.
Jenže tím debata nekončí. Nejhlasitěji ji povedou samozřejmě ti umlčení − a nejčastěji samozřejmě na Facebooku, protože to je místo, kde se logicky na brutální pošlapání svobody slova upozorňuje nejlépe, třeba na profilu Bloku proti islámu, který cenzorům z Facebooku ještě dokázal uniknout. Do boje se zapojil sám bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který − rovněž na Facebooku − Marku Zuckerbergovi sugestivně sdělil, že „svoboda slova a projevu je silnější než Facebook“. No tak sláva. Kde je problém?
Tohle je docela fascinující obrat českých kdysiliberálů. Takže třeba hostinský soukromník má mít právo rozhodnout, jestli ve svém podniku nechá hosty kouřit, či ne. Ovšem jiný soukromník, jen tedy o něco větší, by měl bez řečí snést povinnost, aby se mu na jeho stránkách hromadil hnus. (Jestli jsou facebookoví strážci nezávadnosti stejně důslední ve všech případech, je debata na jindy.) Šermovat takhle lehce se svobodou slova a samozřejmě cenzurou, její rodnou sestrou ve všech podobných debatách, je svůdné, jen nám to v inflaci výkřiků rozmazává, co ty pojmy znamenají. A co všechno do takové debaty patří. Jako téma do kampaně tohle asi chvíli funguje, kdyby se ale náhodou Ivan Langer zase stal ministrem vnitra, musel by v souvislosti se sociálními sítěmi přemýšlet nad mnohem subtilnějšími problémy než těmi, které se dají řešit hojně sdíleným statusem mezi fanoušky. (A je snad pochopitelné, že tu nejde jen o Ivana Langera.)
Nechme si protesty proti „cenzuře“ a „návratu totality“ na časy, kdy se tahle slova třeba ještě budou hodit. Tohle je prostě obchodní politika jedné korporace, jakkoliv velké a svým způsobem mocné. Třeba ji v brzké době zase změní. Přimlouvali bychom se za to: nikde jinde tyhle věrozvěsty svobody nenávisti pěkně pod centrálním dohledem nenajdete.“
převzato: Jindřich Šídlo, HN, 13.1.2016, „Disidenti a cenzura na sociálních sítích“
