Starosta Růžička „přežil“ ve své funkci první hlasování o odvolání z funkce. Zdálo by se, že 4 hlasy z přítomných 17 zastupitelů, kteří tento návrh podpořili, je málo, ale mnozí z přítomných účastníků této koaliční frašky si uvědomili, že pokud starosta Růžička brzy nerezignuje sám, druhé hlasování o jeho odvolání již bude úspěšné. Jsem o tom naprosto přesvědčen. Proč?
Na vině je jeho hloupý způsob komunikace, respektive nekomunikace. Bohužel v případě starosty Růžičky je to něco, co se nedá doučit či změnit, je to v něm zakořeněno, je to jeho povahový rys. A právě tato vlastnost nedává jeho partnerům v koalici možnost rozumně společně pracovat.
Známé přísloví říká, že řetěz je silný tak, jako jeho nejslabší článek. A nejslabším článkem současné koalice je právě Růžička. Ví to on, vědí to i jeho současní partneři a zároveň i celá opozice. A to pro něj nejsou dobré vyhlídky.
Nacházíme se tak na konci období „popírání“, kdy si koaliční partneři sami lhali do kapes, že se situace zlepší, stabilizuje. Někteří si nalhávali snad i to, že koalice funguje. Zda-li nastane fáze „vystřízlivění ze starosty“, nahlédnutí jeho negativního vlivu na fungování celé koalice i radnice a přijetí nezměnitelné skutečnosti, že „s Růžičkou to nepůjde“, záleží právě na koaličních partnerech. Ti však zatím neúspěšně skrývají svou bezradnost. Bezradnost zbavit se svého nejslabšího článku, který z řetězu dělá zetlelou tkaničku do bot.
Politika je často k jednotlivcům nespravedlivá a někdy až krutá. Tak to PROSTĚ je. Je nutné si přiznat, že má své hranice, které pokud překročíte, není cesta zpět. A tak si dovolím tuto glosu zakončit citátem, ze kterého by si náš současný starosta mohl vzít příklad:
Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Pavel Roušar
zastupitel na Otevřený Újezd
