Člověk si od nepaměti klade otázky o svém původu, o své existenci a také o smyslu života.
Teorie simulace přináší nové fascinující podněty pro naše přemýšlení. Při hlubším prozkoumání této teorie však můžeme vidět, že nepřináší zásadně nové odpovědi na staré otázky. Přesouvá je možná do jiné dimenze, ale tím je neřeší. Otázky zůstávají…
S teorií simulace souvisí i myšlenka transhumanismu. Propagátoři transhumanismu říkají, že naděje lidstva je v tom, že jednou dospěje do stavu, kdy se pomocí technologií (fyzika) a medikamentů (chemie) lidstvo zcela zbaví utrpení. Budeme si moci vybrat vstoupit do trvalé „anestézy“, kde už nebudeme cítit žádnou bolest, jen příjemnou virtuální realitu, kterou si sami naprogramujeme…
Myšlenky transhumanismu a simulace se nemusí v zásadě vylučovat, ale mohou být různým způsobem kombinovány. Přicházíme tak i k otázce životního štěstí a toho, co jsme ochotni jeho dosažení případně obětovat. Toužíme po pravdě i za cenu utrpení, bolesti a zápasů, nebo stojíme pouze o „chléb a hry“ v nerealitě?
…
Celou úvahu Ondreje Kolárovského z Idea-list
najdete v magazínu ProBoha!, 23. 7. 2023:
Žijeme v simulaci?
Náhledový obrázek: ilustrační
