demokracie je stabilní teprve tehdy, když ji občané neztotožňují s hospodářským růstem
Po pádu komunismu si většina Čechů – pod dojmem líbivých a zjednodušujících pouček našeho apoštola kapitalismu Václava Klause – demokracii spojila v prvé řadě s ekonomickou prosperitou, méně pak se svobodou a svobodnou soutěží.
Ovšem, jak připomíná německo-britský sociolog a filosof Ralf Dahrendorf, demokracie je stabilní teprve tehdy, když ji občané neztotožňují s hospodářským růstem. Demokracie totiž činí člověka svobodným, nikoli ale nutně bohatým.
Pokud získá část populace dojem, že na krizi doplácí, zatímco jiní na krizi vydělávají, sílí u nich frustrace a pocit nespravedlnosti.
Demokracie je ale založena na dobrovolném dodržování společenské smlouvy všemi občany. Když občané dojdou k názoru, že tento systém vlády je nespravedlivý, společenskou smlouvu prostě vypoví a systém se začne otřásat.
…
Rozdíl mezi úzkou skupinou těch, kteří na krizi vydělali a nemalé části populace, kterou krize zahání do chudoby, se stále zvětšuje. Pravicoví ideologové by pokrčili rameny s tím, že to je prostě kapitalismus. Bohužel většina našich konzervativních politiků vychází ve svém uvažování z ideologických pouček Anglie 19. století, kdy byly požadavky občanů na sociální roli státu úplně jiné…
Doporučujeme celý komentář z 15. 10. 2023 na ČRo Plus:
Jan Vávra: Takhle jsme si kapitalismus nepředstavovali
Náhledový obrázek: ilustrační (Kapitalismus normalizuje, ničí, zabíjí) – nevyjadřuje nutně názor redakce ON.
Související:
Náš problém není ekonomický, ale sociální, lépe řečeno jde o celkovou krizi důvěry v systém tržní ekonomiky a liberální demokracie. Na tom mají svůj díl viny jak politici, tak ekonomické elity, které redukují vývoj společnosti na ekonomický výkon, a nevnímají sociální otázky.
1 komentář
Jura
S demokracií se to má stejně jako s řízkem. Kdykoliv se přidá jakékoliv adjektivum, je z toho už zas jenom kerbenátek. Aby toho nebylo málo, my jsme si přidali hned dvě.
Zastupitelská – je ideální živnou půdou pro klientelismus. „Nakoupit“ pár desítek poslanců, nebo rovnou celý stranický klub, který stanoví pevné hlasování, je totiž výrazně „levnější“, než uplácet miliony voličů. Proto je ve Švýcarsku stát „levnější“ a je (byla) vyšší životní úroveň. Pokud by někdo chtěl zpochybňovat rozvinutost demokracie, nechť mi napřed odpoví na kontrolní otázku. Kdy zavedlo Švýcarsko rovné volební právo žen a kdy ho zavedlo Československo. Sám si přesné roky nepamatuji, proto mi stačí dekáda a století.
Liberální – znamená že je zakázáno „trestat úspěch“ a dochází tedy k privatizaci zisků a socializaci ztrát, jak je kostrbatě nastíněno i v odkazovaných článcích. Pokud by si Jan Vávra přečetl cokoliv od doc.Švihlíkové, své úvahy by vyjádřil s mnohem větší grácií. Liberální demokracie v současnosti láme vaz i tomu Švýcarsku a společnost se tam také silně pauperizuje.
Úplným neštěstím je ale u nás naprosté podlehnutí desinformacím u většiny voličů. Ti jsou pak schopni volit zcela nesourodý pětislepenec, jehož jediným společným cílem, na kterém se všichni shodnou, je ekonomická moc a neuvědomují si, že pět stran bude muset „nakrmit“ pět skupin klientů. Toto je skutečný populismus, když se lže před volbami a maskuje se to nereálnýmy sliby. Don Pablo to vyjádřil zcela jasně: „když oni by nás pak nevolili“. Skutečnýmy beneficienty jsou pak oligarchické skupiny vytvářející klientelistické vazby, zatímco populus (démos) prohrává, přesně jak mu to diktují liberální doktríny.
„zkus demokracii“ …by řekla Lída Lojzovi