Česko připomíná přepadenou banku, v níž se nehýbe nic, kromě zkušené party lupičů. Budoucnost a problémy země vláda neřeší. Sucho!

Výměna ministra spravedlnosti Jana Kněžínka za Marii Benešovou je definitivním krokem do nové etapy Babišovy vlády nad Českem. Jako firmu neřídil stát nikdy, choval se k České republice od začátku jako k bance, kterou přišel vyloupit. Teď už mu jde o jediné – s uloupenými miliardami vyváznout bez trestu. My ostatní jsme rukojmí. Se vším, co k tomu patří. Včetně stockholmského syndromu.

České republice ujíždí vlak, který nepůjde chytit. Kolem našich hranic uhání doba převratných změn ve všech myslitelných oblastech.

Změny kontrastují s podivným bezčasím, které panuje u nás. Země ze všeho nejvíc připomíná přepadenou banku, v níž se nehýbe nic. Kromě zkušené party bankovních lupičů.

Svět kolem přestal pro lupiče i rukojmí existovat. Nevnímají, že po zamrzlé stabilitě studené války a dvou dekádách euforie z jejího konce se rodí nové geopolitické uspořádání planety. Že vzniká úplně nová ekonomika vyžadující jiné dovednosti a vzdělání než dosud. Že dopravu i energetiku čekají mnohem dramatičtější změny než ty, které už jsou v běhu…
Komentář Jana Moláčka v Deníku N 25.4.2019 ZDE.

V Otevřených novinách od roku 2015 rubrika
Politika je správa věcí veřejných

„Sucho se začalo brát jako hrozba s velkými důsledky teprve od roku 2014. Postupně byla založena komise Voda-sucho, vláda schválila usnesení k suchu i příslušnou koncepci. Hodně se očekávalo od loni vzniklé Národní koalice pro boj se suchem, která kromě odborníků zahrnovala i tři ministry. Bylo to poprvé, kdy se do komise dostali přímo politici. Ale konkrétní opatření se zatím neprojevila.

Odborníci již dlouho vědí, co je třeba proti suchu či povodním dělat, ale o jejich závěry se obvykle neopírají žádná konkrétní opatření. Informace, že nám hrozí sucho a jaké dopady bude mít, se přitom objevují neustále.

Některé kroky pomalu a v omezeném rozsahu již probíhají (programy jako Dešťovka, podpora budování nových zdrojů vody, zpřísňují se pravidla pro hospodaření tak, aby půda zadržovala co nejvíce vody). Ale je to stále málo. Pro změnu situace se musí zmenšit bloky polí, snížit podpora pěstování řepky, kukuřice atd. Aby byla opatření efektivní, musí být řízena meziresortně, podpořena finančně a často i legislativně (např. vodní nebo stavební zákon). Zdá se, že na všechno je dost času, přitom nám ale i v letošním roce hrozí sucho.

Například slibovaná novela vodního zákona stále neexistuje. Návrh tohoto zákona, který je sice v připomínkovém řízení, bude však vyžadovat mnohem širší diskusi.

Není například nutné zakládat další komise, konkrétně pro zvládání sucha, jejich personální obsazení by se totiž stejně překrývalo s existujícími povodňovými komisemi, a to na úrovni státu i krajů. Postačí společná komise pro povodně i sucho se stejným jádrem pro oba druhy hrozeb a případným doplněním o členy důležité pro specifické oblasti. Určitým problémem může být i přílišné spoléhání na předpověď nově vytvářeným systémem HAMR. Ten totiž neumožní deklarovanou předpověď sucha až na dva měsíce dopředu, protože se neopírá o meteorologickou předpověď srážek z numerických modelů počasí, nýbrž o srážky z klimatických dat. Nejlepší modely počasí, jako např. model z Evropského centra pro střednědobou předpověď v Readingu, přitom neumožňují předpovědět spolehlivě srážky na více než 14 dní dopředu. Systém tak bude užitečný pro sledování zásob vody, trendů a dalších aspektů sucha, ale nikoliv pro předpověď.

Měli bychom přejít od krátkodobého přístupu soustředěného na reakci na hrozby a odstranění škod k přístupu proaktivnímu, založenému na preventivních a dlouhodobých opatřeních. Právě ty jsou efektivní a přitom podceňované. Sucho, povodně i další extrémy počasí (mrazové a horké vlny, silné bouřky, vichřice atd.) souvisejí s dopady klimatické změny. Proto bude třeba kromě snižování emisí prosazovat adaptační opatření, a to nejen ta přírodě blízká, ale také technologická. Za posledních 30 let jsme například nepostavili žádné větší vodní dílo. Podle nedávného průzkumu se přitom lidé cítí být více ohroženi dopady klimatické změny a katastrof než migranty.

Jde o otázku bezpečnosti a koordinace aktivit ke snižování dopadů sucha i povodní, proto musí mí větší prioritu, a to na úrovni vlády.

Ideální by byl vznik malého útvaru, který by mohl být veden například místopředsedou vlády, a odborně by určitě pomohlo i zapojení Českého hydrometeorologického ústavu, jehož aktivity mají nadresortní charakter.“

Ivan Obrusník, předseda Českého národního výboru pro omezování následků katastrof
„O suchu víme, ale děje se toho málo“ včetně souvisejících odkazů v Názorech HN 30.4.2019 ZDE.

Přírodovědec Jakub Hruška na rizika klimatické změny upozorňuje už od roku 2006, kdy spolu s kolegy z řad vědců vyzýval, aby stát a lesníci změnili svůj přístup k lesnímu hospodářství. Od té doby se však podle něj nic nezměnilo. Do značné míry si tak podle Hrušky za současné problémy mohou zemědělci a lesníci sami.
Zemědělská půda je mrtvá, chybí v ní žížaly i krtci, proto nezadržuje vodu, říká přírodovědec. Při dešti bude zase problém s erozí

Aktuální info k tématu „sucho v krajině“