„Česko se nepozorovaně propadá stále hlouběji do relativismu a rezignace na morální kritéria politiky…
Není asi přesné říkat, že většina Čechů věří tomu, že existuje globální antibabišovské spiknutí, které sahá od soudů v Bratislavě, které ho odmítly vymazat ze seznamu spolupracovníků StB, přes českou policii a státní zastupitelství, které ho viní z dotačního podvodu, až po bruselský úřad OLAF, který konstatoval, že dotace na Čapí hnízdo byly s odpuštěním šméčko. Většině Čechů je to ale prostě a jednoduše úplně jedno. Dávnější minulost je zapomenutá, nedávná minulost ignorovaná, současnost vylepšená hromadou koblih. To vše ve jménu Babišem slíbené zářné budoucnosti….
Stejně je ale potřeba říci: Pokud je premiérem člověk, který je obviněn z podvodu a je evidovaným spolupracovníkem StB, není to zcela normální. A pokud navíc tento člověk dokola vykřikuje, že všichni kolem jsou zloději, podvodníci a mafiáni, a cítí oprávnění dávat komukoli školení z morálky, je to ještě horší. Protože k tomu může dojít jen v zemi, která upadla do morálního a historického bezvědomí.
Místopředseda pirátů Mikuláš Ferjenčík na Facebooku napsal: „Česko 2018: Trestně stíhaný, soudem potvrzený agent StB je předsedou vlády. Neztrácíme naději, před svítáním bývá nejtemněji.“ Díky třicetiletému Ferjenčíkovi za optimismus. My starší ale bohužel víme, že se možná teprve začalo stmívat.“
Celý článek Petra Honzejka z 14.2.2018 v Komentářích HN ZDE.
- Jen v jedné zemi na světě jsou rozdíly mezi bohatými a chudými tak malé jako u nás.
- Češi k sobě mají i díky hospodám a chalupám na venkově po všech stránkách blízko.
- To, co nás rozděluje, není ekonomika, ale politika (a politici).
„..Naše společnost má k napětí důvodů nejméně. Nejenže jsme konzistentně na špici světa, co se týče příjmové rovnosti, ale máme i rekordně nízkou nezaměstnanost, do určité míry společně sdílený rekordní ekonomický růst, špičkové a obecně dostupné zdravotnictví a lidé tu žijí jaksi pospolitě, jako sousedé. Možná za to může naše milované pivo a fenomén společných hospod, které nás pojí více než kostely, možná válečné a poválečné vystěhování, které nechalo plno domů neobsazených. Zkrátka u nás je naprosto běžné, že lidé z měst mají své víkendové rezidence porozházené po venkově. Měšťáci tak přicházejí do kontaktu s vesničany a ti zase se svými lufťáky. A byť si ze sebe možná občas navzájem děláme trochu legraci (to je ale běžné všude), žádné výrazné napětí zde nikdy cítit nebylo… jsme společnost vzájemně prorostlá − jako krkovička…
Stále máte pocit, že žijeme v jakýchsi bublinách? Že jsme ekonomicky dvojí lid? Pokud ano, tak vězte, že naše „bublinovatost“ je nejméně „bublinovatá“ na celém světě. Máme sice alarmující počet exekucí, což je ale dáno zpackanou legislativou (třeba na toto by se lidový prezident mohl zaměřit), nikoli obecnou chudobou…K tomu přičtěte rekordně nízkou − až trapnou − nezaměstnanost. Našich 2,5 procenta je výsměchem evropskému průměru, který je 7,3 procenta. ..
Naše „národní roztržení“ není ekonomické, jak by si někteří rádi namlouvali, ale politické. Zákopy naší studené války jsou ideologické, umělé − nikoli hmotné, materiální.
Tím pochopitelně nechci tvrdit, že tu všichni mají na růžích ustláno, ale pokud se nechceme bavit ve smyslu „jedna paní povídala“, musíme se občas trochu podívat na srovnání se světem. Nikomu ovšem − a potřebným nejméně − nepomáhá, že zde politici rozdmýchávají v mírumilovném a ekonomicky jednotném národu studenou válku, která nepomáhá nikomu jinému než jim. Jinak − kromě politiky − jsme národ v pohodě.“
Celý článek Tomáše Sedláčka z 15.2.2018 v Komentářích HN ZDE.
