V úterý 18. 12. je to sedm let, co zemřel Václav Havel. Aktualita jeho myšlenek neklesá, spíš naopak.
Přečtěte si u této příležitosti některý z Havlových zásadních textů, např. MOC BEZMOCNÝCH (1978), v níž brilantně analyzoval povahu normalizační moci i možnosti bezmocných občanů situaci čelit. Pozornost si zaslouží také esej SLOVO O SLOVU (1989), která se zabývá váhou a významem slova, této zbraně nejmocnější.
Václava Havla si můžete připomenout také přímo v úterý 18/12 2018.
Od 11:00 do 18:00 probíhá na Jungmannově náměstí akce „Svíčka pro Václava Havla„.
V 18:00 pak začíná pochod „Srdce na Hrad„. Průvod se symbolickým srdcem (které na Hradě teď chybí) půjde z náměstí Václava Havla na Hradčanské náměstí, kde zazní krátké projevy (mj. Olga Sommerová, Hayato Okamura, Mikuláš Minář).
Bez svobodného slova a svobodných médií se demokracie neobejde. Rozklad nezávislého mediálního prostoru se však již pomalu odehrává před našimi zraky.
Kvalitní a nezávislý šéfredaktor rozhlasové stanice Vltava Petr Fischer byl vyhozen z práce na základě posudku dvou agentů StB. V roce 2018!
Rozhovor s končícím ředitelem ZDE, širší souvislosti kolem dění na Vltavě ZDE. Na podporu Petra Fischera byl publikován otevřený dopis „Za otevřenou Vltavu“, který podepsaly stovky osobností české kultury.
Petr Fischer se mj. zastal investigativního novináře Janka Kroupy, který se zabýval hospodařením Agrofertu, kvůli čemuž se do Kroupy naopak pustil ředitel rozhlasu Zavoral (který mj. vystoupil v TV Barrandov v pořadu “Vlivní”). Podle Zavorala stojí za odvoláním Fischera nízká poslechovost stanice, ta přitom za Fischerova vedení naopak stoupla. Bohužel není Fischer jediný. Z Rozhlasu letos odešly desítky redaktorů. Tohle není dobré.
Podporujeme proto občanskou aktivitu na podporu Petra Fischera a všech kvalitních zaměstnanců Rozhlasu, která byla svolána na středu 19/12 v 18:30 před Rozhlasem v Praze a od 13:45 před Rozhlasem v Hradci Králové, kde v ten samý čas zasedá rada Českého rozhlasu (raději odjeli z Prahy).
Nedávno uplynul rok od voleb, v jejichž důsledku dá 115 z 200 křesel ve Sněmovně dohromady ANO + KSČM + SPD. Všichni se dennodenně přesvědčujeme, jak velký je to průšvih. Naše demokracie je skutečně v krizi. Tuto krizi buď zvládneme, nebo o plnohodnotnou demokracii přijdeme. Rozhodovat budou příští volby (a čas, který do nich zbývá). Hrajeme o to, zda v příštích volbách zlomíme negativní trend posilování populistů, anebo nikoliv. Půjde možná o pouhých 5–10 procent, která však mohou znamenat rozdíl mezi normální vládou – a ústavní většinou pro ANO (+ KSČM + SPD). Pokud by k tomu došlo, můžeme čekat mnohem tragičtější a dramatičtější vývoj událostí než doposud. My všichni proto musíme udělat vše, co je v našich silách, aby volby dopadly dobře.
Prozatím je jasné, že pro další tři roky máme dva hlavní cíle: 1) ubránit demokracii a její instituce, 2) přemýšlet o situaci v naší zemi hlouběji a dlouhodoběji a najít pozitivní činnosti, které nás mohou posunout dál a které mohou nějak ovlivnit i Babišovy voliče. To, jestli se s Babišem zvládneme vypořádat, nezáleží na nějakém spolku, ani na velkých vůdcích – záleží to především na nás všech, na milionu lidí, kteří si pro demokracii najdou chvilku.