Máme za sebou největší sociální protest od roku 1989. Stávka, které se zúčastnily statisíce lidí, byla formulována jako protivládní protest, ale bylo za ní něco víc. Za problémy, které ji vyvolaly, může tato vláda jen omezeně a jen omezeně je může řešit. Dalo by se spíše říci, že více než o vládě protest vypověděl něco o stavu české společnosti…
Za intenzitou protestů stojí i postupná proměna vnímání role státu.
Ten je činěn stále větším množstvím lidí (nejen v Česku, ale vlastně v celé Evropě) odpovědným de facto za vše.
Sociální střet jako by se už neodehrával mezi zaměstnanci a jejich zaměstnavateli, tedy na úrovni, na které by se mělo primárně rozhodovat o výši mezd a o životní úrovni jednotlivých lidí.
Dělicí linie se přesunula mezi zaměstnavatele a zaměstnance na straně jedné a stát na straně druhé.
Jako by se zaměstnanci a zaměstnavatelé postupně sjednocovali v představě, že stát je jakýsi univerzální nevyčerpatelný zdroj bohatství, který má jedněm zajišťovat všemožné benefity a úlevy a druhým výrobní dotace plus levnou, pokud možno také dotovanou energii. A jestliže to stát v dostatečné míře nedělá, je za tím jistě nějaká čertovina těch, kdo zrovna vládnou…
Celý komentář Petra Honzejka z 28. 11. 2023 najdete v HN:
Nedejme se mýlit, za stávkou je ještě něco jiného než vládní škrtací politika
Náhledový obrázek: ilustrační
Související:
Julie Hrstková v HN, komentář z 1. 12. 2023 najdete ZDE.
Související:
…
Kdyby Česká republika měla regulérní politickou opozici, která by nabízela pro řešení finančních problémů země a ozdravení kulhající ekonomiky vlastní ucelené recepty, vypadala by politická diskuze u nás zřejmě o dost jinak. A jiné by asi byly také nálady ve společnosti.
Problémy s mizernou komunikací, která se opakovaně zvrhává v pouhé překřikování, a občas i v demagogii, nemají ale jen vládní koalice a opozice.
Špatně komunikují i odbory…
Celý komentář Jiřího Pehe z 1. 12. 2023 najdete na iRozhlas:
Politika v zemi komunikačního fiaska
