Babišova permanentní kampaň za vlastní zájmy zatáhla Českou republiku do hnoje. # DEMISI!

V pátek 23. listopadu 2018, se konala schůze sněmovny, která hlasovala o vyslovení nedůvěry vládě.
„Je předem rozhodnuto, opozice nemá dost hlasů, aby odstranila premiéra Andreje Babiše. Schůzi o nedůvěře začíná předseda ODS Petr Fiala: „Nehlasujeme ani o konkrétní osobě, hlasujeme o neudržitelném stavu, ve kterém se ocitla ústavní funkce předsedy vlády.“Ano, u Babiše už nelze oddělit roli obviněného, roli otce obviněných dětí od role premiéra. Třeba když obviňuje policii, že jeho stíhání v kauze Čapí hnízdo je „účelovka“. Výsledku případného soudu masy lidí nebudou věřit, stejně jako nebudou věřit výběru nového policejního prezidenta.

Dvojrole Babiše je důležitá, občan nedokáže rozlišit, jaký zájem Babiš právě sleduje: svůj (obhájit se, neztratit hlasy voličů), své rodiny (obviněny byly dvě děti a manželka), nebo zájem státu, který vede? Pokud obviňuje policii a žalobu z účelového jednání, dělá to jako kdo…? Český premiér lítá v obrovském střetu zájmů, jaký tahle země ještě nezažila, berlusconizace Česka.

(Poznámka: zřejmě platí úměra „v čím větším maléru premiér plave, tím víc bude rozdávat“ ze státních, našich, peněz, což ovšem pro stát nemusí být nic pozitivního.)

Babiš se svým marketingovým týmem zvolili osvědčenou, pro českou společnost nebezpečnou taktiku:

Na začátku nasadil „pláč Babišův“. On je oběť, jeho duševně nemocný syn je oběť, manželé Protopopovi jsou oběti…

Po „pláči“ následovala pasáž „spiknutí“, Sabina Slonková a Jiří Kubík ze Seznamu byli označeni jako „nájemní žoldáci“ …

Pasáž „pláč Babišův“ a „spiknutí“ ovšem mnohým posluchačům znovu připomněla, do jakého hnoje svoje duševně nemocné děti zatáhl a do jakého hnoje zatahuje Českou republiku.

Použita byla i finta Václava Klause staršího, tedy spiknutí, které se odehrálo za jeho zády, když byl pryč, viz slavný „sarajevský atentát“. Babiš: „Nepřijde vám to strašné, že se něco takového u nás může stát? Navíc v době, kdy jsem byl na zahraniční cestě a nemohl jsem včas reagovat a bránit se. Proto jsem to celé nazval puč Palermo.“ Klaus a Babiš k sobě mají velmi blízko.

Pak přišla třetí pasáž: Babiš sám neodstoupí, protože za něj se Česku skvěle daří, je „konečně vidět v zahraničí“ a „my pracujeme, my fakt pracujeme, sedm dní v týdnu“…

A šup domů: „skvěle se nám daří“, „jsme jedna z nejméně zadlužených zemí v Evropě“, vypočítal úspěchy jeho vlády jako zvýšené důchody…

Mávnutím marketérského proutku se z kauzy Čapí hnízdo a zatažení dětí do maléru stala oslava supermana Babiše, který vede zemi na špici Evropy a jemuž soupeři závidí úspěch. (Samozřejmě nepadlo ani slovo o malérech Česka, třeba o tom, že v kvetoucí zemi uvázl milion lidí v exekuci. Pšššt!)

Jak to shrnout? Země vzkvétá, tak kašlete na morálku, slušnost, máme se fajn, tak zapomeňte na ideály, na pravdu a lásku, na podstatu demokracie, na to, že jsem zatáhl děti do maléru, konzumujte a mlčte. – Strašná premiérova řeč. Připomínala minulý režim.“

Celý článek Martina Fendrycha „Babišova řeč: Česko jen kvete, kašlete na morálku, na Čapák, mlčte a konzumujte“ 23.11.2018 na Aktuálně.cz ZDE.

 

 

Česká republika se plíživě dostala až do stavu, kdy je v její populaci deset miliónů odborníků na určování psychiatrických diagnóz na dálku. A to včetně kojenců. Podle toho taky společenská diskuse vypadá. Nám může být jen malou útěchou, že tento stav rychle přejde, a to ve chvíli, kdy začne sezóna biatlonu. Už aby to bylo.

Vzhledem k výše řečenému by možná stačilo vzít několik výroků, které se nám za posledních dní urodily, a o diagnózu by bylo postaráno. Vlastně proč ne, začneme třeba u premiéra Andreje Babiše. Ten pochopil, že situace je vážná, a tak jako vítěz Superstar obrazil řadu médií, hlavně ta, kde mu nikdo nebude klást nepříjemné dotazy. A když nepříjemný dotaz dostane?

„Já budu odpovídat, komu chci.“
(předseda vlády na tiskové konferenci poté, co odmítl odpovědět na dotaz Seznam Zpráv a dostal stejnou otázku od redaktorky ČT, Blesk.cz, 23. listopadu)

„Budoucnost je pro nás velká.“
(kněžna Libuše na shromáždění manažerů, podnikatelů a zaměstnavatelů ve Valči, Novinky.cz, 22. listopadu)

„Naší zemi se neskutečně daří. Běhám po celé Evropě, byl jsem v Bruselu, u Junckera, kde jsem lobboval, abychom tady měli centrum pro umělou inteligenci, už nebudeme dávat pobídky na montovny. Potkal jsem tolik premiérů, prezidentů, králů.“

Možná by Andrej Babiš mohl být vážně skvělý premiér. Nebo taky ne. My se to bohužel nikdy nedozvíme, protože celé jeho vládnutí je od počátku zatíženo problémy, které si do politiky přinesl. Nechápe, že je přítěží sám pro sebe, ale především pro celou zemi. A jak víme, sám od sebe tento balast nikdy nevyřeší. Nám nezbývá než počkat, až to za něho vyřeší soud. 

Za viníka problémů kolem premiéra byla v souladu s oficiální kremelskou propagandistickou linií označena média, my tak můžeme pokračovat v naší psychiatrické sondě krátkým výčtem těch nejlepších výroků – najdete na HlídacíPes.org, Psí uši 26.11.2018 ZDE.

AKTUALIZACE:

„Dvakrát jsme nehlasovali pro důvěru vládě, potřetí jim vyslovíme nedůvěru. A není to jenom premiér, co nám na té vládě vadí. Vláda po roce nesplnila věci z vlastního programového prohlášení. Není protikorupční, není registr smluv, ořezali nominační zákon, nezvýšili platy učitelům od září. Je tam pan (ministr zemědělství Miroslav) Toman, který je ve střetu zájmů.“  říká v rozhovoru pro Deník N 22.11.2018 předseda Pirátů Ivan Bartoš.

„V Babišově pátečním projevu zazněla jedna celkem logická úvaha – jsou to „lidi“, kteří mu ve volbách dali nejvíc hlasů, a to v době, kdy byla kauza Čapí hnízdo dávno na světě. Všichni jeho voliči a podporovatelé vědí, že je možná podvodník, že často lže a překrucuje fakta, že podle soudu spolupracoval s StB a že je neustále v neskutečném střetu zájmů. Všechno to vědí, ale nevadí jim to. To je ten problém…“ Jan Kubita v Názorech HN 23.11.2018 ZDE.

Příčin bude asi víc, například asi pořád platí, že morálka je v tuzemsku stále ještě zdevastovaná čtyřiceti lety vlády komunistů, ale faktem je, že tu voličstvu nevládnou hodnoty jako poctivost, střídmost, moudrost, soucit, vzdělání, snaha o inovace… Nejvíc bodů získává dravost, agrese, křik, populismus, jednoduchost, bezohlednost.

Která z těchto dvou hodnotových strategií může společnosti přinést větší prospěch? Společnost na tuhle otázku není evidentně schopna jednoznačně odpovědět.

Historie zaznamenala krátkodobý úspěch obou cest. Ale pokud bychom si měli představit, co je lepší pro spokojený a úspěšný život maximálního množství členů společnosti, jednoznačně vítězí směr první. Zdroj: Týden v Názorech HN

 

Náhledový obrázek: ilustrační

Související v ON:

Koho oslovují predátoři a prožíváme „state capture“? ČSSD ve vlastní pasti aneb Hamáčkova tragikomedie

 


Stopy Andreje Babiše a jeho firmy ANO
souhrnně v ON od roku 2015

pod štítkem hnutí ANO

Související příspěvky