Aleje stromů a živých plotů podél silnic snižují hluk i znečištění. Sázejme, nekácejme!

„Inspiraci, jak by vlastně měly vypadat ideální okraje silnic nižší třídy, přináší Univerzita Surrey. Zdejší výzkumníci po sérii měření jednoznačně doporučují výsadbu živých plotů, které by lemovaly již existující stromořadí kolem silnic. Minimálně tedy pokud chceme nějak snížit negativní vliv dopravy na životní prostředí. Píše o tom ScienceDaily.

Už samotný fakt, že Britové řeší nějaké doplnění stromových alejí, nutí k zamyšlení. Většina našich cest je totiž po stranách holá, a tento stav zjevně považují naši řidiči za ideální. Alespoň do doby, než silný boční vítr nebo sněhové jazyky učiní silnici nebezpečnou. Výzkumníci v Surrey se soustředili na to, jak může případné osazení okrajů silnic snížit negativní dopady dopravy na okolí, především pak hluk a znečištění vzduchu. V krátkosti řečeno: Jsou pro čistotu ovzduší lepší silnice lemované stromy, stromy s keři a živými ploty v mírném odstupu, nebo přímo zapojený porost živých plotů vsazených mezi stromy?

Vcelku nepřekvapivě tým profesora Prashanta Kumara zjistil, že čím větší hustota porostu, tím lépe. Zapojený porost mezi stromy aleje dokázal snížit únik tzv. černého uhlíku do okolí o 63 %. A další ultrajemné a submikronové emisní částice (spadající do kategorie PM 2,5) to měly podobně. Tento měřitelný efekt byl nejvyšší, když větry vanuly paralelně s trasou cesty, ale výrazný byl i při bočním větru. Alej s živým plotem po stranách vytvořila jakési „potrubí“, které ven propouštělo jen menší koncentrace znečišťujících látek. Zdraví závadné těžké kovy, železo, baryum, chrom, pak byly víceméně pohlceny okolní vegetací.

Mezi hlavní závěry Kumarovy studie patří, že jen stromy samotné takový výsledek neposkytnou. Jejich koruny jsou příliš vysoko, aby při provívání dokázaly znečišťující látky významně zachycovat. Čím větší ale byla listová plocha ve výšce 1,5-1,7 metrů nad zemí, tím výraznější byl pohlcovací efekt. „Stromy spolu s živými ploty fungují jako velmi funkční bariéra,“ říká Kumar. Dodává také, že zvláště v posledních letech se řada organizací a státních institucí pouští do projektů, které přináší do prostředí měst i otevřené krajiny zeleň. „Což je jistě chvályhodné, ale jen stromy nestačí.“

„Mnoho milionů lidí po celém světě dnes žije v prostředí měst, kde je také míra znečištění ovzduší nejvyšší,“ říká Kumar. „A zlepšit kvalitu života těchto lidí mnohde znamená snížit emise z dopravy. Stromy, doplněné o keře a živé ploty, přitom mohou sehrát zásadní roli pasivního filtru, který se postará o zlepšení kvality vzduchu a zlepšení zdraví obyvatel.“

Radomír Dohnal „Samotné stromy podél silnic nestačí. Britští výzkumníci doporučují sázet k nim i keře a živé ploty“ 4.2.2019 v Ekolistu
Náhledový obrázek: ilustrační

 Desatero nenahraditelných funkcí alejí

1. Stromořadí utvářejí harmonický charakter české krajiny a její typický ráz.
2. V létě alej chrání cestovatele před slunečním žárem. Ocení to pěší, cyklisté i  řidiči aut: stín brání oslnění sluncem a chrání povrch vozovky před přehřátím a následným vyjížděním kolejí do změklého povrchu nebo praskáním.
3. V noci nebo za deště či mlhy usnadňuje stromořadí řidičům orientaci, ukazuje směr.
4. Alej působí jako přírodní větrolam, zmírňuje boční vítr a omezuje víření prachu z polí.
5. V zimě snižuje riziko tvoření sněhových jazyků.
6. Stromy pohlcují jemný polétavý prach a další škodliviny produkované automobily.
7. Průměrný strom spotřebuje za život na 24 milionů m³ oxidu uhličitého, skleníkového plynu způsobujícího změny klimatu.
8. Stromořadí omezuje hluk, který se ze silnic šíří k obytné zástavbě. Zejména pokud stromořadí doplňují keře, může být účinek významný.
9. Stromořadí jsou po někdejším zničení remízů posledním zbytkem přírody mezi chemicky ošetřovanými monokulturními poli a asfaltovou vozovkou.
10. Každý vzrostlý strom je domovem desítek nebo i stovek druhů rostlin a živočichů. Platí to zejména pro hmyz, ptáky a drobné živočichy.

DOPORUČUJEME
https://aleje.org/

Související z MČ Praha 21 – Újezd nad Lesy:
13.2.2019 Kácení podměrečných topolů