V evropských zemích se odpradávna na konci zimy a na počátku jara slaví Velikonoce. Tento svátek má několik symbolických rovin: Pohanský význam Velikonoc jakožto svátků jara, plodnosti, nového života, zajíčků a kuřátek má v lidovém folklóru a fantazii své trvalé místo. Pomlázky z proutí a malovaná vajíčka ukončují panství zimy a ohlašují nový, svěží a zelený začátek vegetace.
„Křesťanský význam Velikonoc spočívá v každoročním připomínání utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. K velikonočním zvířátkům a kraslicím přibývá křesťanský symbol beránka, tedy beránka Božího, který snímá hříchy světa. Tento symbol nás ale přivádí k nejstarší a nejpůvodnější významové rovině Velikonoc, k židovskému svátku Pesach. Je to nejdůležitější svátek židovského kalendáře, nejdůležitější rodinná domácí oslava celého roku. U velikonočního stolu by se měla sejít celá rozvětvená rodina, tedy pokud možno čtyři generace příbuzných, kteří společně vzpomínají na slavné vysvobození židů z Egypta, které má každý žid prožívat tak, jako by se týkalo právě jeho, nejen pradávných předků v dobách Mojžíšových…“
Pavel Hošek, z Ranní úvahy na ČRo Vltava 2017, celý příspěvek ZDE.
Náhledový obrázek: ilustrační – Slavkovské kraslice
