„…Pokud bych se na současný humbuk kolem mariánského sloupu zahleděl trojjedinou optikou demlovsko-durychovsko-peroutkovskou, řekl bych nakonec posmutněle, že vztyčení oné repliky je vlastně škoda. Proč?
Poněvadž neguje onu blahodárnou reakci českého (a zejména pražského) katolictví, která spustila jeho emancipaci od státní moci a výraznou duchovní obnovu. Vždyť jedním z plodů „šťastné viny“ hlavního strhávače Franty Sauera bylo i to, že ze sbírky určené původně pro obnovení sloupu začaly vznikat nové kostely po obvodu prvorepublikové Velké Prahy. A mělo jich být dvanáct, každý náhradou za jednu z hvězd zdobících hlavu potupené sochy Panny Marie. Myslím, že i „díky“ stržení mariánského sloupu vznikla v Praze jako výraz upřímného pokání řada dosud živých ohnisek křesťanské spirituality a vzdělanosti, skrze něž hlavní město zůstalo (Moravané, Slováci a Poláci, divte se!) nejvýznamnějším centrem římskokatolické církve v Česku a ve střední Evropě…
Čeho je tedy mariánský sloup symbolem? Moje hypotéza zní, že ve své době byl nejen výrazem díků Panně Marii, ale též symbolem ignorance státní moci vůči církvi a později nucené kooperace církve (její hierarchie) se státem… Tedy vlastně těch mimokřesťanských nešvarů, od nichž se církev (tj. katoličtí křesťané) i díky své reakci na stržení sloupu v roce 1918 vědomě emancipovala…
Budiž, replika mariánského sloupu již na Staroměstském náměstí stojí, přestože tomu předcházely úředně-správní kotrmelce a jejich svérázné interpretace. Upřímně bych si proto přál, aby se sloup stal nikoliv středobodem jalových pokusů o restauraci dávno nesrozumitelných pseudobarokních kultických projevů, nebo dokonce symbolem (údajně) katolického triumfalismu, (falešného) konzervatismu a tzv. křesťanských hodnot… Ani sváru katolicko-evangelického či vzájemného odcizení křesťanské menšiny a „nevěřící“ majority, stejně jako komunistických, panslávských nebo národoveckých šaškáren…
Spíše by mohl být – v interakci se sochou Jana Husa – obnovením onoho peroutkovského duchovního dualismu, nebo ještě lépe zdravé polemické plurality. Vždyť naše společnost je mnohem pestřejší než za časů protestantsko-liberální a katolicko-konzervativní animozity. Na tom však bude třeba s občanskou odvahou soustavně pracovat, nepůjde to lehce, někteří z nás se za to mohou i modlit…
Pokud se z vášnivé polemiky zrodí vědomá pluralita a občanský konsensus, pak nebyl mariánský sloup obnoven nadarmo.“
Celou polemiku historika a filosofa Petra Hlaváčka „O mariánském sloupu úplně jinak: čeho bude symbolem?“ ze 14.8.2020 doporučujeme na Forum24 ZDE.
Je už skoro pravidlem, že v Česku se i poměrně závažné věci zvrhnou v karikaturu. Hezky to demonstrují události kolem vysvěcení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí…
Asi nejzábavnější je „poselství budoucím generacím“, které mělo být původně uloženo do podstavce sloupu. Seznam podepsaných byl opravdu pozoruhodný. Kromě kardinála Dominika Duky v něm figuroval například i ateista Miloš Zeman, dále pak Alena Schillerová, která je na fotografii podpisového archu kolující po sociálních sítích uvedená jako „minystryně“ (ano, s ypsilon po en), nechyběl prezidentský mluvčí a před konverzí ke katolicismu zdatný obhájce komunistické ideologie Jiří Ovčáček či věčná kandidátka za kohokoli kamkoli Jana Bobošíková.
Kromě toho, že jde o skvělou ilustraci příchylnosti české katolické církve k aktuální moci, by to byla pro budoucí generace velmi zajímavá zpráva, kdo všechno byl v roce 2020 považován v Česku za elitu.
Po intervenci starosty Prahy 1 a ping-pongu „ano-ne-ano-ne“ s Arcibiskupským palácem ovšem tubus s „poselstvím“ v podstavci zazděn není. Podobně jako „tructubus“, který si nechal vyrobit sám starosta. Prostě místo důstojného průběhu cirkus na kolečkách…
Lze z dění kolem znovuvztyčení mariánského sloupu, seznamu jeho zastánců, odpůrců, jakož i deklarovaného poselství budoucím generacím něco vyvodit? Minimálně se na tom všem dají demonstrovat tři specifika aktuální české kulturní války.
Zaprvé: zatímco kulturní konflikt na Západě je poměrně čitelný, lze odhadnout kdo s kým a proti komu, u nás to je spíš zmatená strkanice, kdy těžko říci, kdy kdo koho praští po hlavě.
Za druhé: zatímco na Západě se lidé skrze pomníky sváří o závažné a aktuální záležitosti typu institucionálního rasismu a postavení menšin ve společnosti, u nás se různé prapodivně poskládané partičky tahají o historii starou 400 let (rekatolizace, habsburská monarchie), která většinu společnosti už nijak netrápí.
S tím je spojeno třetí specifikum: kulturní konflikt je v Česku oproti Západu naštěstí relativně měkký, není spojen s žádnými radikálními akcemi…
Relativní měkkost sporu o sloup ovšem na podstatě nic nemění. Jak bylo vidět na tubusové tahanici, nejde u nás dnes ve skutečnosti ani o interpretaci historie, ani s ní spojené hodnoty.
Sledujeme totální pokrytectví, kdy se kdekdo dovolává nejvyšších autorit – prezidentský mluvčí Ovčáček rovnou matky Boží, s tím, že kritika „poselství budoucím generacím“ je prý dílo ďábla. Velkoústá útočnost, která si už asi ani neuvědomuje vlastní komičnost, přitom ukazuje na totální duchovní vyprázdnění současného Česka.
Nejde o vyšší hodnoty, jak se tvrdí. Ale o to, kdo z toho všeho víc trhne. Jako poselství budoucím generacím je to opravdu dokonalé.“
Komentář Petra Honzejka „Komedie kolem mariánskeho sloupu je dokonalé poselství budoucím generacím“ ze 16. 8. 2020 doporučujeme v HN ZDE.
Odkaz pro sdílení:
https://nazory.ihned.cz/c7-66803050-mcrn6-7bb1ef589ad7026
A do třetice: I Had a Dream od Pavla Kuneše, českého římskokatolického kněze, novináře a publicisty
„Odpusť mi, čtenáři, tohle rouhání proti M. L. Kingovi. Bylo to dneska k ránu, a neprobudil jsem se zpocený, ale nekonečně smutný. Šel jsem totiž napříč Staroměstským náměstím, když jsem si všiml malého průvodu, který kráčel směrem od radnice. V čele byl nesen stříbrný procesní kříž, vedle něho se svícemi dospělejší ministranti v albách, přepásaných růžovými organtýnovými šerpami. Směřovali k jednomu ze dvou oltářů, které byly postaveny vedle mariánského sloupu a naproti němu, asi dvacet metrů od sebe…“
Celý sen ze 16.7.2020 najdete ZDE.
Náhledový obrázek a obrázky v textu: ilustrační
Předchozí v ON:
Související v ON:
Návštěva ze zámoří a výprodej hodnot v česku babiše, zemana, ovčáčka a bobošíkové
