Prezident republiky dne 15. prosince 2025 jmenoval novou vládu složenou z hnutí ANO, Hnutí SPD Tomia Okamury a Motoristů sobě.
Do čela klíčových ministerstev nastoupili lidé bez potřebné kvalifikace, ve střetu zájmů a s řadou kauz spojených s porušováním zákona, extrémními a neodbornými výroky nebo selháním politické odpovědnosti.
Více na piráti.cz:
https://www.pirati.cz/jak-pirati-pracuji/pirati-upozornuji-na-strety-zajmu-nove-vlady-kauzy-jednotlivych-clenu-i-ohrozeni-duvery-ve-stat/
Náhledový obrázek: ilustrační (Pixino)
Související:
Neříkejme, že nám nedostatek hlasů prohrál volby. Stalo se nám tak po právu. Naše vláda byla totiž zoufale neakční a neschopná. Začalo to vyjednáváním o jmenování vlády prováděné nejedlými kontakty, pokračovalo zakonzervováním Babišových lidí na ministerstvech a v čele všech důležitých státních úřadů, zpackané rozpočty, okradení minoritářů, blažkoiny, … Že za to nemůže topka? Ale může, byli jsme členy koalice! A nenalhávejme si, že hlasů máme téměř stejně jako v minulých volbách. Ty hlasy pro strany původní pětikoalice jsme z velké části totiž nezískali svou prací, ale občanskou aktivitou. To jediné představuje naději pro naši společnou budoucnost, pro budoucnost celé České republiky!
Zdroj: Nastupuje vláda národní hanby
Související:
Spor o střet zájmů budoucího premiéra Andreje Babiše, který vítěz voleb nakonec s hlavou státu vyřešil, zastiňuje podstatnější dění. Pečlivá starost o každou korunu Babišova majetku a o jeho možné rozšiřování skrze státní dotace překrývá důležitější otázky, třeba to, kam se Babiš a jeho vláda postaví v geopoliticky roztříštěném světě, v němž se láme euroatlantická vazba a staré jistoty společné evropské bezpečnosti.
Celý článek Petra Fischera v Přítomnosti, 8. 12. 2025 ZDE.
Související:
Velký vlastenecký výlet odhalil nečekané souvislosti. A jsou děsivější než jakákoli původní představa
Související:
Andrej Babiš strávil 27. 11. 2026 večer ve Sněmovně dvě hodiny, aby nám poněkud roztěkaným způsobem řekl svůj „politický příběh“, pochlubil se účastí na sedmdesátinách Václava Havla, o kterém v soukromí zásadně mluví svým typicky přímočarým způsobem, a oznámil, že v roce 2013 při povodních vybudoval zeď kolem pražské zoo. Nebo něco takového. Zbytek času pak věnoval výhrůžkám všem nepřátelům a sebedojímání. Takže v podstatě starý dobrý cynický Babiš – jen znovu před branami Strakovy akademie.
Nový předseda Sněmovny Tomio Okamura poté, co splnil svůj nejdůležitější úkol a sundal z budovy na Malé Straně ukrajinskou vlajku, usoudil, že na svůj první zahraniční výjezd do Bratislavy vezme pouze poslance nastupující vládní koalice. Vzápětí zatrhl – kvůli úsporám, pochopitelně – cestu dvou poslanců na parlamentní shromáždění NATO, aby si to obratem rozmyslel.
Do toho na nás z hlubin internetu vypadávají další videa, v nichž potenciální členové příští vlády Petr Macinka a Filip Turek vypočítávají, komu všemu je třeba „šlápnout do ksichtu“. Vypadá to jako záznam z uvolněného večírku na univerzitních kolejích, jaký jsme zažili všichni. Problém je, že Macinkovi je 47, Turkovi 40 a vážně se tváří, že mají ambice řídit stát – a co víc, že tohle je způsob, jaký je k podílu na moci přivedl.
Kdo by chtěl ve zkratce odpověď na otázku, jak budou vypadat následující čtyři roky, minulý týden mu ji nabídl. Tohle je Česko nejbližších let. Jak jsme se sem dostali? Výsledek svobodných voleb, samozřejmě, ale s tím si nevystačíme.
Potíž české politiky spočívá v tom, že v ní mají vznikat vládní většiny podle poměrného volebního systému vyžadujícího zvýšenou schopnost kompromisu, který v podstatě nikoho úplně neuspokojí, ale zase dokáže aspoň trochu obrušovat hrany. Už třetí volební období se ale pohybujeme v situaci, kdy o ní její aktéři i velká část voličstva uvažuje, jako kdybychom žili v systému většinovém, v němž spolu soupeří dva nesmiřitelné bloky, jejichž hranice jsou neprostupné.
Výsledkem je vznik této skutečně bizarní koalice, postavené mimo jiné na zajištění vzájemné imunity, hlasech otevřeně proruských volných radikálů nazývajících Ukrajinu, na jejíž straně nová vláda deklarativně stojí, „nacistickým režimem“, a v neposlední řadě třeba také na rozvádějících se manželích ze dvou různých stran, kteří na sebe navzájem veřejně udávají, kdo komu kolik dluží na výživném. Což by člověk s minimální mírou taktu měl tendenci přejít jako čistě osobní věc zúčastněných, pokud by to ovšem nezveřejňovali v oficiálních sněmovních dokumentech.
Moc přebírá spojenectví, v němž mohou všichni zúčastnění ukázat to nejhorší, co se v nich skrývá, aniž by se museli obávat, že by je někdo korigoval. Tady je povoleno jet na plný plyn a každý si ve vzájemném objetí může řešit to, co ho zrovna aktuálně nejvíc zajímá: Babiš budoucnost svého byznysu, Okamura totéž, jen v menším.
Česká demokracie už vydržela ledacos: opoziční smlouvu i deset let Miloše Zemana v Lánech. Přežije i tuhle sestavu. A vzhledem k tomu, co už stačila za necelé dva měsíce svého spojenectví předvést, budeme považovat každý normální a racionální krok, kterého se také možná dopustí, za důvod k radosti a dokonce i optimismu, že to přece nemusí být tak strašné.
Budou to čtyři perné roky, nejspíš ty nejpernější, jaké pamatujeme.
Zdroj: Šťastný oběžník: Nastupuje koalice cyniků, puberťáků a mstitelů, 28. 11. 2026
Předchozí k tématu v ON:
