OBRAZEM: Tip na výlet na kole – díl 5

Přátelé cykloturistiky a přírody!

V pátek 7.8.2015 jsem měl zas jednou volno. Nebe bylo bez mráčku a nebýt 35 stupňů ve stínu, byl by to jinak optimální den se suchými turistickými stezkami. Přesto, nebo právě proto jsem se rozhodl prozkoumat Mladoboleslavsko, respektive krajinu zanesenou na padesátkové mapě KČT jako „Máchův kraj“, kde jsem ještě nebicykloval.

Touto reportáží se s Vámi chci podělit o “fotozážitky”:

CYKLOFOTOREPORTÁŽ MLADOBOLESLAVSKO, PÁTEK 7/8/2015

Kolem půl dvanácté jsem se po červené vydal přes Podlázky, Michalovice a Debř k rozcestníku Zadní důl. Odtud jsem jel po modré na Myslivnu Důl, Plužnou a rozcestník Březinku a po cyklostezce jsem dojel k Valdštejnsku k sochám grenadýrů. Horko se stupňovalo, voda pomalu docházela. Po modré jsem sjel k rozcestníku „U Maršů“ v naději, že mi někdo načepuje vodu z vodovodu. Nikde ani živáčka, ani mrtváčka. Hnán žízní, upaloval jsem odpoledním žárem po žluté přes rozcestník Pankrác a Žárský Les na vesnici Okna, kde jsem tušil večerku nebo hospodu či jiný zdroj vody. Obec Okna mě nezklamala. Nalil jsem se k prasknutí chlazenými nápoji, dorazil se ruskou zmrzlinou a vyrazil do lesa na zelenou, kterou jsem po chvíli ztratil. Řízením osudu jsem přistál na červené, ale ta taky vedla k silnici č. 38, na niž jsem se chtěl dostat. To se nakonec (spíše omylem) podařilo. Po několika málo kilometrech mezi svištícími auty jsem se nakonec dostal na odbočku na modrou. Ta opět vedla k lesní idylce k “Valdštejnsku ke grenadýrům”. Odtud jsem se do Mladé Boleslavi horkým podvečerem vracel osamělým lesem po těch samých pěšinách a stezkách, po nichž jsem do terénu vyjel. Rychlík na Prahu v 19.24 mi ujel, tak jsem v naprostém, přímo v meditačním klidu, pomalu šlapal k nádraží v MB. Ještě v sedm večer asfalt tekl a nechala se v něm otisknout podrážka. Stihnul jsem ještě pořídit snímek zříceniny v Michalovcích a vycvaknout historické budovy Mladé Boleslavi, které v zapadajícím slunci vypadaly jako by stály na opukové skále někde v Toskánsku. Na hlavním nádraží v MB stálo několik souprav a všechny čekaly, až se k nim sjedou tzv. výlukové autobusy. Všechny vlaky měly tím pádem při odjezdu zpoždění. Čekání ve stojících vlacích v tom vedru bylo za trest. Pražský courák se nakonec přece jen rozjel a mydlil to jako rychlík. Z okna se nechalo pořídit několik fotek tzv. „večerní nádražní romantiky“, kterou mám od mládí rád. Po půl desáté večer se ten zpožděný rychlocourák dostal do Prahy, kde bylo tepleji než venku v polích. Hrůza. Ale to je jedno. Krpály moc nebyly, nicméně na konci cesty jsem byl polomrtvý horkem, únavou a skrytou dehydratací. Hlavně že se do vany a do postele od pražského nádraží dostanu už třeba i po svých.

Ještě malá poznámka. Na kolech nás v tom hicu venku bylo jen málo a všichni jsme se – coby „klub ohnivzdorných“ – přátelsky zdravili.

Rudolf Zemek
cyklovyletypraha@seznam.cz
mobil: 702 183 101
více fotek je na  rajce.net , do okénka zadejte cyklorudla

Související příspěvky