„Sedmdesáté výročí komunistického puče z února 1948 si Česko připomíná „stylově“. Komunisté míří k největšímu podílu na moci za posledních 28 let. S velkou pravděpodobností budou silou, která podpoří vládu Andreje Babiše a sociálních demokratů, za což si samozřejmě nechají řádně „zaplatit“. Nástupnickou stranu totalitní KSČ navíc aktivně legitimizuje prezident Miloš Zeman, který vystoupí dokonce na jejich sjezdu. To vše v době, kdy premiérem je registrovaný spolupracovník komunistické tajné policie, který se pohrdavě vyjadřuje o fungování demokratických institucí („sněmovna je žvanírna“) a uvažuje o jejich osekávání (nápad na zrušení Senátu). Děje se to všechno zcela demokraticky, za většinového souhlasu Čechů…
je dobré pokusit se zformulovat lekce, které nám sedmdesát let starý komunistický puč udělil a které nám mohou být zatraceně užitečné i dnes:
1. Přesvědčení většiny není vždy správné
…Dobrá a skutečně humánní společnost není ta, kde neomezeně rozhoduje většina, ale ta, kde se dobře či alespoň snesitelně žije menšinám, ať už je chápeme „třídně“, sociálně, nábožensky či etnicky…
2. Pozor na nadšenou víru ve světlé zítřky
Komunisté v únoru 1948 budili v lidech nadšení. Vládlo přesvědčení, že se směřuje k zářným zítřkům…Kdo nechce rezignovat na historickou paměť, měl by být ostražitý vůči politikům, kteří tvrdí, že vedou hnutí, jež je tady „pro všechny“ a slibují nám, že když dostanou veškerou moc, uskuteční své velké sny ve prospěch všech…
3. Nevěřte antisystémovým silám, že chtějí jen vylepšit poměry
…Je dobré mít se na pozoru před silami, které se staví „proti tradičnímu systému“, přičemž tvrdí, že ho vlastně chtějí jen poopravit, a to tak, aby se měli lépe „obyčejní lidé“. Zpravidla je z toho nakonec peklo pro všechny. Tedy krom těch, kteří ho řídí.
4. Pozor na názor, že komunisté jsou méně nebezpeční než fašisté
…Zatímco s „fašistickým“ hnutím okamuristů nechce nikdo mít nic společného, vláda podporovaná komunisty se jeví leckomu jako naprosto přijatelná varianta. Je proto třeba jasně říci: Demokratický komunismus je stejný protimluv jako demokratický fašismus. A jednat s komunisty jako se standardní demokratickou stranou je nebezpečné… proto, že jejich ideologie stojí na totální neúctě k individuu, staví pochybnou ideu nad konkrétní lidské bytosti.
5. Ústava sama o sobě demokracii nezachrání
…Nepropadejme iluzi, že samotná demokratická ústava a instituce jsou zárukou přežití demokracie. Pokud není vůle je použít nebo k nim aktéři nechovají dostatečný respekt, jsou demokratická pravidla nakonec k ničemu. S krajním podezřením je proto nutno pohlížet na každého, kdo dnes nakládá s ústavou „kreativně“, na každého, kdo si hraje s myšlenkou dlouhodobého vládnutí bez důvěry Poslanecké sněmovny, na každého, kdo napíná ústavní pravidla jakýmkoli způsobem.
6. Pozor na iluzi mostu mezi Východem a Západem
…Buď jsme jednoznačně, všemi kotvami na Západě, nebo míříme k novému –průšvihu. Kdo tvrdí, že Česko může být někde „mezi“, volí fakticky Východ – se vším, co představuje.
7. Pozor na Rusko
Demokracie by v únoru 1948 nezemřela bez asistence z Moskvy…Je třeba jasně říci, že síly, které v současném Česku spolupracují s Putinovým režimem nad rámec běžného obchodu, případně zlehčují ruskou hrozbu, mohou ohrozit příslušnost naší země k Západu a ve finále i naši suverenitu, podobně jako KSČ v roce 1948…“
celý článek Petra Honzejka v HN 23.2.2018, zde
