Přátelé cykloturistiky a přírody!
O Velkém Pátku 2017 jsme se ve třech lidech – Jary, Luky a Rudy – vydali na delší cestu do jarní krajiny.
Pokud jste nevyužili pozvánky a nepřidali se ZDE, zařaďte si jej jako 52. tip na vaše vlastní výlety na kole: CYKLOVÝLET ze Zličína na Zbečno, Klíčavu, Leontýnský zámek, rozhlednu Máminku a Beroun na Velký pátek 14.4.2017
Start byl na konečné stanici metra Zličín. Tam jsme se o desáté ráno sešli jen ve dvou, ovšem společně s davy lidí s kufry a taškami všech velikostí. Všichni ostatní směřovali pryč z velkoměsta, mnozí na letiště. Nijak jsme jim to nezáviděli. Při výjezdu bylo docela chladno. V rámci možností a úměrně k našemu věku a bicyklům jsme to „mydlili“ na Červený Újezd, kde nás čekal Luky přijevší po vlastní ose od Kladna. Po cyklostezkách jsme dojeli do Podkozí, kterému se lidově říká „Kellnerovo“. Tradičně jsme vyfotili několik detailů této známé milionářské usedlosti a přes Běleč a Sýkořice jsme „dole krpálom“ jeli dál na Zbečno. Tam se konal oběd v hospodě s terasou nad Berounkou. Už svítilo slunko, dalo se sedět venku a kochat se hovězí polévkou s knedlíčky, smažákem a vlastními párky a pivem. Nacpali jsme se jak zákon káže a s plnými teřichy jsme jeli nádherným údolím k přehradě Klíčava.
Vyfuněli jsme na korunu hráze a mezi pěšími turisty všech věkových kategorií jsme přes betonový okraj sledovali velké ryby plující v hejnech v průzračné vodě. Kapři to v žádném případě nebyli. Podle Jaryho to prý byli amuři. Budiž. Pak se jelo přes most (na 235m) do několikakilometrového krpálu směrem na Leontýnský Zámek.
Od zámku jsme po zelené drncali lesem do Nového Jáchymova, kde začínala zpevněná lesní cesta, k rozhledně Máminka, na Krušnou Horu na výšku 609 m. Věděli jsme, že nás čeká „poslední boj“ ve formě „stoupání na krev“. První kilometr tohoto krpálu nám zpříjemnili dva malí kluci na malé elektrické čtyřkolce v závěsu následovaní maminkou, retrívrem a pohlednou sousedkou. Od této skvadry jsme se dověděli nejvýhodnější „trail“ k rozhledně. Nakonec jsme k rozhledně popsanou cestou vysupěli. Jary s Lukym vylezli nahoru, já dole hlídal kola. Před opuštěním tohoto bohulibého areálu jsme se shodli na tom, že všechny podobné dřevěné nekamenné a přiměřeně „levné“ rozhledny z dílny architekta Rajniše poměrně brzo „shnijí“. Už jen proto, že některé jejich části jsou z nemořeného dřeva, které dlouho nevydrží. Osobně si myslím, že se jedná o určitý druh laickými politiky schváleného dotačního podvodu ve prospěch architektů a stavebních firem mastících si kapsy projektováním sice krásných a romantických rozhledem s jinak velmi omezenou životností. Podobné platí pro cyklostezky, jejichž povrch se začne vlnit již po roce užívání.
Po těchto kritických úvahách a kratším občerstvení jsme sesvištěli na 200 m cyklotrasu podél Berounky. Na ní jsme se rozhodli, že to zpět do Prahy došolícháme na kole. Byl nádherný bezvětrný „třináctistupňový“ večer, teplotně optimální pro jízdu po vrstevnici ve formě liduprázdné a tiché „pobřežní“ cyklotrasy. Luky a Jary nastoupili do vlaku v Radotíně, aby se rozumně dostali do svých vzdálených domovů.
V nohou měli v té době přesně 117 km, změřeno na PC. Já jsem z posledních sil pokračoval a dojel až k metru Smíchov, maje v nohou 129 km. Do vagonu metra jsem se s kolem prakticky dopotácel. Po ulehnutí mě ještě hodinu braly bolestivé křeče dolních končetin. Štreku jsem podcenil a do pití na cestu jsem nevhodil dvě tablety isostaru, který mi od křečí většinou pomůže. Bylo to krásné, ale bylo toho (víc než) dost.
(Pro dnešek) Rudy
MUDr Rudolf Zemek
cyklovyletypraha@seznam.cz
mobil: 702 183 101
Fotky jsou na:
http://50plus.rajce.idnes.cz/Praha_-_rozhledna_Maminka_na_kole_a_zpet_14.4.2017/
