Ptáte se nás: proč nevypadají všechny parky jako Čelakovského sady (u Národního muzea – pozn. red.)? Protože proklouzly trhlinou v časoprostorovém kontinuu systému. Povím vám jeho příběh, ale budete se muset začíst. Nalijte si čtvrtku něčeho dobrého a pohodlně se usaďte, ovšem na konec si nachystejte panáka.
Dobrodružnou četbu z tristní české reality doporučujeme v červencovém Ekolistu:
Ondřej Fous: Čelakovského sady v časoprostorové trhlině systémového kontinua
a citace na závěr:
„… chtít zdravé a vitální stromy můžeme, kvetoucí podhledné keře a zapojené podrosty také nejsou nijak nedosažitelné. Jen je musí společnost někde vidět a opravdu chtít. Ptát se svých politiků proč zahrady udržují popeláři, proč vyhrávají megasmlouvy megafirem a proč každý park nemá svého strážníka a zahradníka. V okolí Národního muzea chceme jako zahradníci ukázat cestu, jak by to mohlo vypadat, kdyby společnost jako celek skutečně chtěla. Její občané, její politici i její Odbory životního prostředí. Odpověď na otázku je tedy na každém z Vás.“
Předchozí v ON:
Info o projektu: Čelakovského sady a okolí Národního muzea
