Každý den se snažíme omezit svůj dopad na životní prostředí a snížit uhlíkovou stopu.
Kdekoliv to jde, využíváme sdílení aut, zeslabujeme topení, izolujeme domy, přemýšlíme, že nahradíme auta elektrokoly.
Všechno toto úsilí, které vynakládáme v průběhu roku, přijde vniveč v okamžiku, kdy nastoupíme do letadla na dálkový let.
Konzumujeme lokální potraviny, protože kupovat peruánské avokádo nám připadá jako bláznovství, nepokazme to teď tím, že odletíme na dovolenou.
Nelétejme a proměňme tím slova v činy.
Doprava je zodpovědná za 20 % celosvětových emisí skleníkových plynů (ekvivalentu CO2). Pokud budeme sami méně cestovat, sníží se množství těchto plynů, které vypouštíme. Jde o nutnou podmínku, abychom mohli doufat, že zastavíme globální oteplování aneb globální klimatický rozvrat.
Rok života v České republice (každodenní dojíždění do práce, vytápění, elektřina, jídlo, domácí spotřeba, zábava) a týdenní dovolená na Bali na globální oteplování mají přibližně stejný dopad.
Navrhujeme přehodnotit náš vztah k místům „jinde“ a k cestování. Zrušilo letadlo vzdálenosti? Obnovme je. Kultu rychlosti vzdorujeme chválou pomalosti.
Pryč je doba, kdy jsme během dovolených střídali kontinenty. Technologie a nabídky levných letenek to stále umožňují, ale už nám brání rozum.
Buďme vizionáři: přestaňme létat
Přidáte se?
Zdroj: Ekologický institut Veronica
Náhledový obrázek: ilustrační
