„…Penzijní reforma je passé, teď budeme adaptovat. ..Bez ohledu na to, zda půjde o reformu, adaptaci či evoluci, nebo třeba o penzijní převrat, pořád jde o řešení problému následujících dekád, který se jmenuje „důchodců je víc a peněz v průběžném systému méně“.
Penzijní komise pod vedením zatím představila plán, jak zajistit vyšší penze těm, kteří namísto budování kariéry dali přednost péči o dítě či o své rodiče a blízké. Plán je to bezpochyby skvěle propočítaný a také poměrně dost špatně vysvětlitelný… Navíc se nemá týkat těch, kteří už v důchodu jsou, a co bude bolet příští rozpočet a příští vládu, v zásadě teď nikoho nezajímá…
Česká republika nemá problém v tom, že by měla málo odborníků, kteří by nedokázali propočítat, co s penzemi a jak uchránit důchodce před chudobou. Dokonce má i dost hotových návrhů penzijních změn, a to jak levicových, tak i pravicových.
Může si vybrat mezi reformou, která dává větší důraz na vlastní zodpovědnost a soukromé spoření, tedy tím, co víc vyhovuje vyšším a středním vrstvám. Má ale i řadu návrhů, které se týkají větší participace zaměstnavatelů na penzích zaměstnanců, a další počítají se speciálním zdaněním některého typu podnikání či některých sektorů ekonomiky, a tyto daně by mohly jít do výplaty budoucích penzí. V historii padl i návrh platit důchodce penězi z privatizace státních majetkových účastí. Prostě koncepcí má Česko na rozdávání. Navíc má tu výhodu, že mnohé okolní státy nějakou penzijní reformu zavedly a z našeho pohledu překvapivě nezrušily, takže se může poučit z chyb, které se staly.
Nic z toho ovšem českým důchodcům nepomůže. Nemají v čele státu politiky, kteří by se dohodli, co z možných variant důchodových systémů vybrat, zavést a pak také dodržet…“
Doporučujeme celý článek „Adaptace? Důchodci si zvyknou na všechno“ Julie Hrstkové z 9.9.2019, včetně souvisejících odkazů na HN ZDE.
Přesně tak probíhala debata o valorizaci penzí důchodcům, kdy Schillerová chtěla příští rok přidávat 750 korun, Maláčová 900, což také u Babiše prosadila. Nyní si to trojice zopakovala u věku pro odchod do důchodu. Schillerová by ráda prolomila strop 65 let a u dnešních pětatřicátníků přidala zhruba dva roky. Maláčová okamžitě oponovala.
A Babiš opět sehrál tu svoji nacvičenou hru – kolegyni Schillerovou chválil, Maláčovou pomlouval, ale nakonec se opět přiklonil doleva a rezolutně prohlásil, že zvyšování věku pro odchod do důchodu nebude. A ještě to vyšperkoval úvahou, že Česko bohatne, takže by se věk pro odchod do důchodu měl naopak snižovat.
Tím se Česko definitivně ocitlo v říši divů…
Není třeba opakovat všechny ty mezinárodní zprávy OECD, Evropské komise a dalších, že náš penzijní systém je časovanou bombou. Na to dokážeme přijít sami po tolika zpackaných reformách…Jsme tak stále tam, kde jsme už roky neměli být. Zcela závislí na státním průběhovém pilíři, do kterého bude přispívat čím dál méně pracujících svým sociálním pojištěním… Ne, tohle není sociální stát na úrovni roku 2019. To je neefektivní postkomunistický etatismus, který nezvládl za tři dekády udělat dobře žádnou z liberálních reforem, a teď jen ve strachu čeká na demografický náraz do zdi…“
Doporučujeme celý článek „Přestaňme si už lhát o důchodech. Ze slibů penzistům zbudou jen žebračenky“ Davida Klimeše z 4.9.2019, včetně souvisejících odkazů na Aktuálně.cz ZDE.
..“Premiér Babiš tvrdí, že vláda „maká“ jako žádná jiná. Má skvělé PR, takže o tom dokáže přesvědčit zhruba třetinu voličů. Kráčí však po zrezavělém mostu nad propastí. Prorezlými dírami je vidět malér na malér. Důchody se blíží kolapsu, vláda nic, má komisi. O nedostatku vody se hlavně mluví. Ve školství chybí 6 tisíc aktivních učitelů. Zdravotnictví se zmítá ve vážných potížích (viz rozhovor s lékařem Reichem). Na sociální péči nedává stát neziskovým organizacím dost peněz. A v krizi se ocitá i domácí zdravotní péče (odborná péče o pacienty doma), je brutálně podhodnocena.
Charita ČR už rok a půl varuje, že se tento segment hroutí. Marně. V červenci spustila petici za záchranu domácí péče: „Po nikam nevedoucích jednáních a téměř roční stávkové pohotovosti našich zdravotních sester jsme se rozhodli konat a předkládáme občanům petici… Chceme, aby nemocní a umírající mohli zůstat v pohodlí i se svými rodinami. Aby dál využívali domácí péči placenou ze zdravotního pojištění. Nepřipusťme, aby naši blízcí strávili zbytek života za plentou v přeplněných nemocnicích.“ Dodejme však, že i nemocnice jsou na tom bídně (akutně chybí minimálně 2,5 tisíce lékařů), ti v nemocnicích jsou přetíženi, utíkají, pacienti jsou ze špitálů co nejdříve posíláni domů. (Je líp? Příliš to tak nevypadá.)...Charitu netvoří žádní „revolucionáři“, rváči, které by bavilo bojovat se státem, s pojišťovnami. Petice je projevem čirého zoufalství a strachu, že sestry, které práci vykonávají, nakonec prostě odejdou – do nemocnic či mimo zdravotnictví – a systém domácí péče se zhroutí…
Adam Vojtěch (podobně jako ministryně Maláčová za ČSSD a mnozí další) má na problémy řešení – komisi…
S velkými obavami můžeme konstatovat, že se tato marketing-vláda jeví jako neschopná čelit rostoucím potížím školství, krajiny, zdravotnictví. Krach domácí péče by byl malér, který neumíme ani domyslet.“
Doporučujeme celý článek „Co řekne vláda nemocným, až krachne domácí péče? Silné Česko? Bude líp?“ Martina Fendrycha z 3.9.2019, včetně souvisejících odkazů na Aktuálně.cz ZDE.
Náhledový obrázek a foto v textu: ilustrační
Předchozí v ON:
Související v ON:
