„Motivem dneška je plácání po zádech, jaký jsme šikovný národ, že se v těžkých dobách semkneme. Lidé po nocích šijí miliony roušek, co jim šicí stroje stačí. Majitelé 3D tiskáren zase do úmoru tisknou hromady obličejových štítů pro personál v první linii.
Jenomže tak to nemá být…
I když pomineme české výrobce specificky zdravotního sortimentu, výrobní kapacity tady jsou. I přes decimaci českého textilního průmyslu tady je pořád dost firem, které dokážou ty slavné „roušky“ chrlit po milionech. Firma Adler, výrobce reklamního textilu, nabídla kapacitu dva miliony roušek denně bez nároku na zisk. Na vstřikolisu lze za den vyrobit tolik dílů pro obličejové štíty, kolik jich komunita 3D tiskařů bude tisknout měsíc. (A klidně se mohou navrhnout a zprototypovat na 3D tiskárnách.)
A od toho si draze platíme stát, aby takovou věc zařídil – a z našich peněz zaplatil. Protože ty firmy musí z něčeho žít, dobročinnost nemůže být v zájmu přežití dárce neomezená…
Místo toho máme stát, který nejprve občanům zakázal koupit si účinnou ochranu (nebo, abychom byli korektní, komukoliv zakázal ji občanům prodat a pak si to pojistil cílenou kontrolou z berňáku) a potom občanům přikázal nosit svépomocně ušitou ze starých trenýrek.
Máme vládu, která od půlnoci vyhlásí stanné právo a oficiální dokument vyvěsí v půl druhé ráno, pro jistotu antedatovaně, aby to nevypadalo blbě. Která přikáže lidem nosit roušky mimo bydliště, takže při dodržení zákona se v práci nemohou najíst ani napít.
Máme ministra zdravotnictví, který navážno nakazuje nošení roušky samostatně cestujícímu řidiči v autě, i když je to v rozporu s doporučeními lékařů, WHO a zdravým rozumem. A aby se národ v karanténě nenudil, poštěká se v noci na Twitteru s ministrem vnitra o tom, kdo situaci víc nezvládá.
Máme premiéra, který ze strachu, že on osobně nebude za zachránce národa, v rozporu se zákonem týdny odkládá zřízení ústředního krizového štábu…
Když nákupní hysterie vyvolaná prohlášeními politiků způsobí, že v pár obchodech pár dnů chybí pár druhů zboží, stát je okamžitě připraven zasáhnout – tím, že do obchodů pošle kontroly.
Jenomže tahle squadra azzurra se nám nevynořila z hlubin pekla (tradičnější floskule „spadla z nebe“ se sem skutečně nehodí). Zvolil si ji ten šikovný český národ ve volbách.
Ano, v České republice žije nemalé množství šikovných, akceschopných a podnikavých lidí. Ale to není „český národ“. Národ, to je těch 80 procent občanů, kteří jsou schopni takové úrovně kognitivní disonance, že kroky vlády vnímají pozitivně.
A to není věc hrdosti, to je ostuda. Být hrdí na to, že dokážeme navzdory státu šít roušky na koleně a vyrábět podomácku štíty pro záchranáře, to je asi jako být hrdý na to, jak dobře nám jde drhnutí dlažby zubními kartáčky, když nám vláda sebrala košťata. Místo toho, abychom si ta košťata vzali a tu ostudu vymetli do Vltavy.“
Celý komentář Michala Altair Valáška „Šití roušek je národní ostuda, ne zdroj hrdosti“ DOPORUČUJEME v HN 30.3.2020 ZDE.
Odkaz pro sdílení:
https://nazory.ihned.cz/c7-66742690-mcrn6-4d4696b7d83d4d3
Náhledový obrázek: ilustrační
