Chraňte své okolí, chraňte sebe. I obyčejná ústenka je pomoc

Doporučuje se a místy už nařizuje nosit na obličeji roušku, třeba jen improvizovanou. Má takové opatření smysl?

V této fázi epidemie rozhodně ano.

Ochrání mě tedy rouška před nákazou?

Ne. Možná nepatrně.

Co rouška zachytí?

Mluví se o tom pořád dokola, ale nastala doba, kdy opakování neškodí. Začněme tedy od začátku. Standardní chirurgická rouška neboli ústenka – ta zeleno- či modrobílá věc, kterou mívali občas lékaři na obličeji, dokud nějaké roušky měli –, je navržena tak, aby chránila pacienta, ne lékaře. Což naznačuje už slovo „chirugická“. Lékař pracuje, dejme tomu, ve vašem rozřezaném břiše a rozhodně nepotřebuje – vy tím méně –, aby vám do něj prskl sebeneškodnější patogen. Ústenka dokáže odfiltrovat některé bakterie, avšak vůbec žádné viry, na to má příliš velké póry. Dokáže ale zachytit kapénky, které jsou dopravními prostředky virů. Což na operačním sále nebo v ordinaci k ochraně pacienta za běžných okolností stačí. Pokud ale viry šíří naopak pacient, lékaře jeho rouška neochrání.

Proč rouška nezachytí viry?

Ze dvou důvodů: zaprvé netěsní, zadruhé je pro viry prodyšná, jak jsme si už řekli.

Takže když teď vyjdu ven v roušce vyrobené v kvalitní továrně, stejně se mohu nakazit?

Ano. Pokud se dostanete do blízkého kontaktu s nakaženým člověkem, pravděpodobně se nakazíte. Rouška může vaše vyhlídky trochu zlepšit, ale opravdu jen trochu. Zásadní rozdíl je však v tom, že vy s menší (ale rozhodně nenulovou) pravděpodobností nakazíte ostatní. Je to tedy jednak věc slušnosti a ohleduplnosti, jednak reciprocity: méně nakažených znamená zpětně menší riziko pro každého z nás.