„Je čas zvednout hlavu. Kličkování před hulváty a extremisty nepřineslo nic dobrého. Stejně jako braní ohledů na to, že k prezidentovi je třeba zachovávat úctu, protože je to nejvyšší reprezentant naší země. Pokud se ale někdo zříká hodnot, na kterých byl vybudován demokratický stát, nezaslouží si úctu a ani ohledy. A to platí i o stovkách kandidátů, kteří se chtějí s hesly hlásajícími nenávist už tento víkend dostat do horní komory parlamentu či do zastupitelstev krajů. Doteď určovali tón debaty odpůrci otevřené společnosti, je načase to otočit.
„Čeští občané se konečně nemusí bát o své domy,“ hlásila radostně televize Nova nedlouho před volbami v roce 2002. Komunisté se tehdy domluvili s občanskými demokraty pod vedením Václava Klause, že odhlasují neměnnost Benešových dekretů, a všechny zbývající strany se přidaly, protože se bály označení národních zrádců.
Vyšlo to, v tom čase označili obyvatelé Česka obranu Benešových dekretů za nejdůležitější domácí i světové téma…
Třeštění mysli pominulo, čas ukázal, že bylo naprosto mimo realitu, ale nálada ve společnosti a vztahy se sousedy se zhoršily. Ještě několik let poté bylo zapotřebí napravovat napáchané škody.
Jsme o čtrnáct let dál, a opět tu máme před volbami absurdní národní hysterii. A mimochodem znovu za účasti Miloše Zemana, Klause a dalších…
Situace ale bude o dost náročnější než v roce 2002. Tehdy totiž na Hradě úřadoval Václav Havel, který proti národnímu vypnutí mozku vystupoval. Dnes tam sedí Miloš Zeman, hlavní vyvolávač ducha zloby, závisti a zášti. Navíc tehdejší politickou manipulaci kritizovala drtivá většina médií, v současnosti se majorita redakcí veze na populistické vlně…
Ne, Češi nepotřebují ochránit. Ani před uprchlíky, ani před nezaměstnanými či sociálně slabými. Česko potřebuje rozvíjet svůj potenciál, který je díky schopnosti místních lidí obrovský a jenž se před lety – právě v čase národoveckého třeštění – zastavil, protože politici ztratili vizi, kudy dál jít. Pakliže má někdo v heslech či programu uprchlíky, islám, muslimy apod., lze říci téměř s jistotou, že nenabízí nic přínosného…“
celý článek Erika Taberiho DOPORUČUJEME v RESPEKTu ZDE.
