„..Neochotu rozloučit se důstojně s lidským životem, přijmout jeho konečnost jako připomínku základní solidarity nás všech, nelze jen tak beze všeho svést na mentalitu konzumní společnosti, která lačna nových výrobků, ty staré bez sentimentality zahazuje.
Západní Evropa konzumuje ještě zběsileji než my, pohřby bez obřadu ale nezná. To je náš vynález, naše národní specifikum, že nepotřebujeme říci díky, sbohem či nashledanou, když někdo nám blízký odchází.
Dušičky jsou den vzpomínání a upomínání na ty, kteří nás předešli. Potřebujeme se s nimi loučit, oplakat je, vzpomínat na ně. Potřebujeme svůj život zahrnovat do souvislostí, které individuální život přesahují , potřebujeme si připomenout, že jsme svým životem něco vzácného převzali, abychom my zase předali dál.
Náležitá úcta k zesnulým není zbytečnost, neboť není zbytečností úcta k života, úcta k sobě. Světlo věčné a věčný klid můžeme našim zesnulým jenom přát. Ale pro svůj pokoj a pořádek v duši můžeme zažehnout malou dušičkovou svíci.“
Miloš Rejchrt na BBC zde
náhledový obrázek: ilustrační pxhere
Čtvrtek 2.11.2017 ve farním kostele Povýšení sv. Kříže v Kolodějích viz Týdenní program ZDE.
