„Duchovní rozměr divočiny je vedle ekologického a ekonomického zisku třetí kategorie přínosů ( mluví se o přírodě s ponecháním přirozených procesů vývoje – rozšíření území lesů, mokřadů a přirozeného prostředí celkově). Pozitivní vliv divoké přírody na lidskou duši jsme vždy spíš vnitřně cítili a teprve dnes se z něj učíme profitovat celospolečensky. Je to nesmírně důležité zvláště pro obyvatele velkých měst. „Terapie divočinou“ se dnes využívá především ve zdravotnictví, při práci s problémovou mládeží a také při léčbě konfliktního chování.“
Toby Aykroyd, ředitel organizace Wild Europe v rozhovoru Vůle chránit přírodu sílí ZDE
„Změna krajiny znamená i změnu myšlení. Koncept divočiny je založený na svobodě, na tom, že všechno necháme být, ať si to jde vlastní cestou, a v tom se pak musíme naučit žít. My jsme naopak zvyklí, a komunismus nás v tom ještě utvrdil, že přírodu ovládáme. Všechno chceme řídit, své životy, nejlépe i počasí. Tu potřebu v sobě máme do jisté míry všichni…“
MVDr. Jaromír Bláha, hnutí DUHA v rozhovoru Nechat si zbourat vlastní svět ZDE
„Celá víra, celá biologie a celá fyzika začíná tím, že člověk stojí v úžasu nad světem. A to je tajemství, které mě zasahuje tím více, čím jsem starší. Čím více rozumím biologii, tím více si uvědomuji, jak je náš lidský příběh ve vztahu k celému stvoření zvláštní…První, co by mělo člověka přimět k zamyšlení, je úžas nad absolutní nesamozřejmostí světa.“
Mgr. et Mgr. Marek Vácha PhD., přednosta Ústavu etiky 3.LF UK, molekulární biolog, teolog a kněz v rozhovoru Vysát život do poslední vteřiny ZDE
