Tomáši, jsi už několikátá generace hodinářů. Kolikátá? Třetí? Čtvrtá?
Jsem sedmá generace hodinářů.
Och, to bych vaší tradici ubral dobrých 100 let… Jak jsi se k tomuto řemeslu dostal?
Když mi byly 4 roky, chodil jsem k dědovi do dílny, tenkrát za hluboké totality v roce 1970 pracoval v tak zvaném družstvu hodinářů Znak a dílnu měl doma. Děda mi nechal u svého kamaráda truhláře udělat stoleček a dal mi prvního budíka na hraní – tím to všechno začalo. Moje hrací léta uťal děda s tátou poměrně brzy cca v šesti letech a začali mne zasvěcovat do tajů řemesla. Dalo by se říct, že jsem uměl rozebrat a složit budíka dřív než jsem poznal celou abecedu v první třídě.
[box type=“shadow“ align=“alignright“ width=“40%“ ]Tomáš Fábera, hodinář a restaurátor
[geo_mashup_map map_content="single" height="100" width="100"][/box]
V kolika letech jsi složil svůj první budík? Já si pamatuji na svůj první rozebraný. Ještě ho mám v igelitovém sáčku…
Částečně jsem odpověděl v minulé otázce, ale opravdu opravit budíka podle všech hodinářských pravidel jsem zvládl, když mi bylo osm roků. Potom ale bohužel totalitní režim zrušil družstvo hodinářů, a tak se u nás dělalo jen pro známé.
Tento rok jsi získal výuční list. Ne jen tak ledajaký… Kolik podobných hodinářů jako ty v Čechách vlastně máme?
Hodinářský výuční list mám už poměrně dlouho, ale to co jsem si udělal letos, je nadstavba pro restaurování a renovace starožitných časoměrných přístrojů (tak se to vzletně jmenuje), ale je to v podstatě ekvivalent mistrovské zkoušky, kterou dělal za první republiky třebas můj děda. Ale máš pravdu – ve Švýcarsku pokud uděláš tuto samou zkoušku, dostaneš diplom, ale tady jen další výuční list. Obsah výuky je stejný , školy se navzájem znají a učitelé se setkávají. Hodinářů, kteří umí staré techniky a technologie, je u nás asi 12- tedy takových hodinářů, kteří jsou schopni opravit v podstatě kterékoliv hodinky a vyrobit jakoukoliv součástku do hodin nebo hodinek.
Máš svého miláčka?
Manželku.
Ale já myslel značku hodin?! :-D
Mám jich několik – kapesní hodinky, zvlášť ty hodně staré od firem Omega a Doxa. Velké hodiny, a to ať už nástěnné nebo krbové, mám rád Friské Holandské hodiny pro jejich krásné řezby a odlitky z bronzu, ale mám rád i klasické Schwarzwaldské hodiny, takzvané selské neboli dřeváky.
A co je na nich zvláštního, zajímavého?
Na starých hodinách a hodinkách je zvláštní ta řemeslná práce a provedení. Když si vezmeme jenom již zmiňované Schwarwaldky, je to dílo sedláků – hodinářů, které donutily tvrdé podmínky v horách, aby v zimě dělali hodiny jako doplňkovou činnost a přesto jsou to hodiny, které založily obrovskou tradici a jdou dodnes, hodiny které v začátcích vznikly na koleně. Mám několikatery tyto hodiny doma a je to krásná práce.
Jaké zajímavé hodiny jsi v poslední době restauroval?
Právě dodělávám hodiny špindlovky z roku 1750 a začínám připravovat restaurování štokuru (sloupkových hodin) z období okolo roku 1800.
A restauruješ pouze historické hodiny nebo opravuješ jakékoliv, které ti zákazníci přinesou?
V podstatě opravuji jakékoliv hodiny, hodinky i budíky- nechci si vybírat, jenom nedělám elektronické hodiny, ale na těch stejně většinou není co opravovat, je to samá umělá hmota a plast, až na čestné výjimky. Jinak opravím vše od Primek přes hodinky z bývalého Sovětského svazu od budíku po bicí hodiny atd.
Jsou některé hodiny neopravitelné?
Moje ale i naše rodové heslo, tím myslím rod hodinářů Fáberů je, že «NEOPRAVITELNÉ HODINY NEEXISTUJÍ!!“
Slyšel jsem, že si hodináři dělají skyté značky a každý hodinář pozná, které hodiny mu prošly rukama. Je to pravda?
Ano to je pravda, nevím sice jestli to dělají kolegové z mladé generace, ale je to tak, že dříve a tím dříve myslím dobu před rokem 1948, kdy se učedníci učili u mistrů hodinářů a skládali zkoušky před cechem mistrů hodinářů, tak tento učedník se po složení zkoušky stal tovaryšem a dostal svou značku, pokud byl z rodu hodinářů převzal značku svého otce a doplnil si ji o svůj prvek. Já sám dodnes používám naši rodovou značku doplněnou o můj poznávací znak. Přiznám se že se mi už stalo asi třikrát že jsem objevil naši značku, v jednom případě jsem dokonce našel značku mého pradědy Ladislava Fábery, který začal s řemeslem v roce 1850 , to potom je docela rodinná událost. Máme v naší rodině knihy od začátku provozování řemesla, ty nám naštěstí soudruzi a jejich rudá soldateska nějak zapomněli znárodnit a je zajímavé si v nich číst.
Každé řemeslo má i svůj speciální slovník a speciální nástroje. Můžeš nám představit některé, které hodináři používají?
Ano a hodinářské řemeslo není výjimkou – spíš bych řekl, že zrovna toto řemeslo vede prvenství v tomto názvosloví. Několik příkladů : například „Frzenk“ – česky se tomu říká hlubič a tento nástroj se používá na dělání misek na olej v hodinách a budících. Nebo „Bunzna“ -neplést z nehezkým označením … používá se na vyrážení hřídelí setrvaček tamponových kroků kapesních hodinek. Nebo „Roler“ – to je zase speciální ruční soustruh na leštění čepů kol a setrvačních hřídelí atd. Těchto názvů je strašně moc a mladí kolegové je už ani neznají, protože je povětšinou neznají ani jejich učitelé. Krásný je také název nástroje zvaný „Žrout“ a je to přitom obyčejný hrubý brusný kotouč.
Takže ten pytlík, ve kterém mám mnou opravovaný budík mohu přinést?
Popadni pytlík s budíkem a sem s tím, klidně tě vezmu do učení.
Tomáši, děkuji ti za rozhovor a přeji ti, aby ti tvé řemeslo dělalo nadále radost jako doposud.
S hodinářským mistrem Tomášem Fáberou rozmlouval Pavel Roušar.
